Zlomená noha

Ve chvíli, kdy se všechno začalo vracet do starých kolejí, moje noha z koleje vybočila a zlomila se.

Necítím žádnou vinu - dvacetkrát do měsíce se spouštím na žíněnku, abych odcvičila svých pět sérií kliků  - a jen jednou se to nepovedlo. Noha se ohnula v koleni a - což nebylo v plánu - její konec se ocitl pod mým zadkem v okamžiku, kdy jsem dosedala. Normálně, řízeně, a pomalu. Slyšela jsem, jak to křuplo. Vůbec mě nenapadlo, že křupla moje kost - vlastně obě kosti. Teprve druhý den, po naprosto katastrofálním pocitu z hodinové jízdy na handbiku, jsem nohu hákem vyndala z opěrky. Jemně to v ní zase zakřupalo a mě konečně došly všechny souvislosti. Zase budu před doktory vypadat jako kretén!

Když necítíte dvě třetiny těla, je to problém. Je to jako žít s někým, koho vůbec neznáte. Nebo spíš s někým, kdo s vámi vůbec nekomunikuje. Pohybuje se po bytě jako váš stín, spí s vámi v jedné posteli a pije ze stejného hrnku. Zároveň si nechává všechny informace pro sebe a na vaše otázky neodpovídá. Kdyby tomu tak nebylo, možná bych aspoň zabránila tomu, aby se zlomené kosti od sebe distancovaly - a v tomhle stavu prý nemají moc šancí se znovu napojit.

Jeden film o kvadruplegikovi se jmenuje "Untouchable". Nepřístupní dotyku. (přeloženo Nedotknutelní, ale to je úplná hovadina). Jenže já jsem přístupná dotyku! Dotklo se mě, že se noha zlomila. Pak se mě dotýkalo moře jiných věcí, brečela jsem prakticky denně až mi došla zásoba kapesníků nakoupených v rámci akce covid. Brečela jsem nad osudy sirotků v Africe, nad dětmi, které vařily v pořadu Masterchef junior, nad mrtvou opičkou z nějakého přírodovědného seriálu, nad automobilovými bouračkami, popadanými stromy a zatopenými sklepy. Úplně stačil titulek.

Z téhle ubrečené nálady mě paradoxně dostal až mnohem větší průšvih - úraz Alexe Zanardiho. Alex ztratil vládu nad svým handbikem, dvakrát se převrátil, ztratil přilbu... a pak se čelně srazil s protijedoucím kamionem. Noční můra každého handbikera. Přestala jsem myslet na svou zlomenou nohu a začala sbírat energii. Nemůže přeci umřít, když na něj všichni myslíme!