Kniha Paradeník 2 vyšla v dubnu 2016 a pošlu vám ji, když mi napíšete na mail katerina.antos@gmail.com
(příběh mého závodění na handbiku je vyprávěn z pohledu mého manžela, jak píšu v Prologu)
Ukázka:
20. duben 2013
V Pardubicích jsem zaparkoval u velké sportovní haly. Kolem nás je asi dvacet aut. Jejich posádky vybalují handbiky, přilepují na ně čísla a dofukují kola. Někteří přijeli bez doprovodu a mají plné ruce práce. Jdu pomoci sousedovi a okukuju, na čem jezdí konkurence.
Podle espézetek se tady sešlo půl republiky. Dokonce i pár lidí ze Slovenska. Holek na vozíku tu moc není. Vlastně vidím jen jednu. Drobná blondýnka s copánky nás zdraví. „Vítajte, ste tu noví?“
„Jo, máme handbike teprve pár týdnů.“
„Dobre ste si vybrali. Tu sú pekné preteky.“
To se uvidí. Zatím se mi tady líbí. Tihle vozíčkáři vypadají, že berou sportování vážně. Většina z nich se rozjíždí, aby zahřáli svaly a nevytuhli hned po startu.
Pomáhám ženě nasednout a posílám ji za nimi. Pak si jdu stoupnout k mostu, kde budu mít o dění na trati přehled. Uslyším vzdálený startovní výstřel. Po chvíli se přižene první vlna kluků na handbicích. Jedou jako o život. Možná bych jim na kole nestačil. Hlasitě všechny povzbuzuju.
Okolo projede další skupinka a v ní Anička s copánky. Vyhlížím svoji handbikerku. Už se blíží. Jede dobře, ale má před sebou ještě dvě kola.
„Jeď, jeď, jedeš skvěle! Pověs se za toho kluka před tebou!“ volám na ni.
Za pár minut se blíží první jezdci v druhém kole. Na čele pelotonu došlo ke změně. Dvě červené přilby se odrhly od bílých a jedou si svůj závod. Druhá skupinka zřejmě taktizuje a nesnaží se na první jezdce docvaknout. Žena malinko ztratila. Stále ještě se snaží dohnat kluka před sebou.
Za mostem se začíná finišovat. Pár handbikerů nevybralo zatáčku. Běžím tam a pomáhám je překlopit zpátky na kola. Jezdci pokračují v závodu. Silný zážitek! Škoda, že musím jít. Za pár minut startuje můj běžecký závod.