Ujeté pohádky 2

Byl jeden chudobný otec a měl tři děti. Děti však už dávno dětským střevíčkům odrostly a do světa se samotné vypravily a otec, který chodíval do lesa dřevo porážet, neměl nikoho, kdo by mu pomáhal. Práce mu šla pomalu bez cizí pomoci a častokráte si ptáčkům a srnkám na svůj osud stěžoval. „Krutý polesný mi nízkou mzdu za těžbu dřeva stanovil a mechanizační prostředky špatné kvality přidělil. Jen s boží pomocí se každého dne zdráv domů vracím. Mnoho obětí jsem musel vrchnosti přinésti. Děti mě opustily, žena na mne doma čeká, zimou a hladem trpí, neboť nohy jí již neslouží.“ Divá zvěř nad jeho lkaním často slzu uronila. Ale to bylo všechno.

Jednoho dne v krutých mrazech přivázal mezi stromoví palici, která větrem pohazována do stromů tloukla, jako když dříví kácí. Když takto revírníka ošálil, ubral se na cestu k domovu, neboť již nehodlal dále kruté pracovní podmínky trpěti.  Cestu z lesa znal, ale v zamyšlení, snad že bludný kořen překročil, či snad lesní skřítkové jeho kroky zmátli, najednou stanul před jeskyní, kterou předtím nikdy neviděl.

Na prahu jeskyně seděl člověk v pestrobarevném šatě. Otec se zprvu vyděsil. Po prozkoumání podoby cizince doznal, že takto úředník lesní správy nevypadá. Ani jiným způsobem nevypadal cizinec nebezpečně, jeho útlé ruce by sekeru stěží uzvedly.

Neznámý ho vyzval, aby k němu přisedl řka: „Jsem zdaleka a v tvé zemi již mne mnozí znají, neboť jsem jim pomohl. Říkají mi Google, což značí  počet tak velký, že pro něj ani nelze najít slovo. A na tolik otázek znám odpovědět.“ Otec si pomyslel, že v jeho kraji není zvykem takto se chvástat, ale sedl si a nabídl cizinci svou skromnou krmi. Po jídle se zeptal: „Když jsi tak znalý, řekni mi, jak mám zbohatnout? Když budu bohatý, nebudu muset chodit do práce, koupím si zlatý palác a spoustu služebnictva, které se bude starat o mě a mou ženu.“

Cizinec se rozesmál. „Neřekl jsem, že umím odpovědět na každou otázku. To bych se jmenoval jinak. Třeba Bůh. Otázky které začínají slovem „jak“ nemám rád. Zeptej se jinak. Ale jestli ti mám poradit, bez práce je sice možné zbohatnout, ale ty to nedokážeš.

Otec se podíval na svůj šat, své ruce  a zbytek chleba v ubrousku a pomyslel si, že časy, kdy kouzelní dědečci pomáhali za skývu chleba jsou pryč. Povzdechl si a zeptal se: „Co mám dělat?“

Ani tahle otázka nebyla cizinci po chuti. Už trochu rozmrzele mu sdělil: „Nezeptal jsi se správně. Tvoje životní priority řešit nebudu. Víš co, běž domů a poraď se nejdřív se svou ženou. Pak přijď s otázkami, na které ti rád odpovím.“

Otec šel směrem, který mu cizinec ukázal, a za chvíli byl doma. Řekl ženě o podivném setkání a ta hned věděla, koho v lese potkal. O cizinci a jeho zvláštních schopnostech si dávno povídala celá vesnice.

„Zeptáš se, zda v panství potřebuje někdo šikovného a pracovitého chasníka.“

Otci nebylo po libosti tvářit se, že je šikovný a pracovitý. Ostatně chasník už také nebyl. „Chasník je mladý tovaryš Jíra a ne já. Víš, že mi táhne už na šestý křížek.“

„Jen se neboj, co zvládne Jíra, zvládneš také. Vezmeš si parádní šaty ze svatby, hned budeš vypadat mladší.“ Žena se jala otevírat truhlici a hledala kýžený oděv.

Viděl, že mu nezbývá než se znovu vydat na cestu. Žena podávajíc mu šat ještě povídá. „Půjdeš, kam tě cizinec pošle, ale ne hned. Nejdřív pokornou žádost napíšeš, svou lásku k práci v ní zmíníš, certifikaci vrchnosti přiložíš. Pak nejlépe po poledni, kdy bude panstvo v dobrém rozmaru, se sklopenou hlavou u jeho dveří zaklepeš. Ať tě ani nenapadne poslat s přípisem nějaké pachole" Sám půjdeš, ať vidí, že chodit znáš."

Co měl otec dělat, vydal se na cestu. Mnoho měsíců chodil, kam ho Google poslal, nejedny podrážky bot prošoupal. Už to chtěl vzdát. Jednoho dne se opět ocitl uprostřed temného lesa. Blikalo tam mnoho světélek a on nevěděl, zda to nejsou jen bludičky. Vylezl na nejvyšší strom, by se rozhlédl. Díval se kolem dokola, když viděl světýlko na mýtině, slezl dolů, a v tu stranu, kde světlo viděl, se dal. I přišel z lesa ven, na  zelenou louku; na té louce viděl hezkou chaloupku a ta chaloupka byla perníková. Šel na recepci, tam krásné dívky dovnitř ho zvaly a perník mu nabízely.

Dál už vyprávět nemusím, můžete si tipnout, zda s z otce stal úspěšný prodavač perníku, oběť násilné trestné činnosti nebo distributor drog. Jisté je jediné. Jeho žena ho už nikdy neviděla.