Rozhovor s kočkou

Minda sedí na plotě a vítá mě.

Hodná kočička… pojď, jdeme domů. Taky se těšíš?

Co říkáš? Že už tě bolejí nožičky? No mě určitě taky bolejí, chudinky zalomené. Možná bolejí, možná nebolejí. Vlastně o tom nic nevím.

Počkej, ještě neskákej, něco si hodím přes kolena, abys mě neušpinila.

Copak máme v lednici? Zase nic. Ani pro tebe tam nic není. Vedle ze skříňky bys něco chtěla? To bych na to ale musela dosáhnout. Počkej, trochu se posunu na kraj vozíku. Doufám, že nespadnu. Dnes už jsem akrobatické kousky prováděla. V bazénu nefungovala sedačka. Z drsných dlaždiček nahoru, to bylo hodně drsný. Nohy to přežily, ani jsem je moc neodřela….Jo! Mám to! To máš radost, viď, smradlavé granule. Nažer se a běž si lehnout ke kamnům, možná budou od rána ještě vlažný. Jaký “mňau”? Já ti zatopit nepůjdu, počkej si na páníčka! Já tam kvůli tomu bordelu neprojedu. Páníček ti zatopí a pak uklidí. Doufám…

Co děláš? Nesedej mi na tu židli! Vidíš, ne? Potřebuju si tam položit ortézy.

No jo, jsi mazel. Já tě taky miluju. Pusinku ti nedám. Počkej s tím! Teď si budu stoupat. Nemůžu stát a mít tě přitom na klíně. Jestli mi chceš pomoct, můžeš mi podat to chodítko. Ach jo, co si člověk neudělá…  Hopla, to jsem najednou vysoká, co? Zkusím přenést váhu na nohy, drží mi je ortézy, víš. O chodítko se ale opírat musím. Hodná kočička - teď si můžeš sednout na tu židli. Neskákej! Hele koukej, v televizi je pejsek…. Asi tě nevidí. Chtěla bys ho provokovat jako sousedova vlčáka? To tedy máš smůlu.

Trochu  nuda, viď. Co koukáš? Nesmíš!! Nessskákej!!! Myslíš, že tady stojím kvůli tobě? Nejsem žádná rozhledna! Ne, ne, ne. Dneska si na ježibabu nehrajeme. Mám plné ruce práce...... Hezky si lehni a buď ráda, že můžeš ležet. Nebo si to vyměníme!

Co zase děláš? Našla sis hračku? Jéžiš, nech ty šroubky! Ty jsou z handbiku. To není myška. S těmi si hrát nemůžeš! Jestli mi je ztratíš, tak to už nikdy nedám dohromady.  Možná by to tolik nevadilo. Na chvíli.

Musíš pořád zlobit, kočko jedna? Ještě dvacet minut. Pak ti hodím kuličku.

Copak se děje? Přijelo auto? No jo, páníček přijel, běž ho přivítat. Copak nám přivezl? Mně by stačil chleba.

“Ahoj, už na tebe čekáme.”

“Ahoj holky. No vy jste si to tedy dovedly zařídit.”