Preventivní prohlídka

Od ledna mě trochu bolela záda. Nic důležitého, možná důsledek pokusu dohnat ztracený čas po srpnové zlomenině. Tak jsem šla do Paraplete na rehabilitaci. Martin je skvělý a já se cítila jak znovunarozená. Jen mě zaráželo, proč mi na vstupní prohlídce naměřili tak vysoký tlak (147/65). Že by nějaký systémový problém?

Hodila jsem ho za hlavu, respektive jsem ho odložila na březen. Od listopadu jsem měla zaplacené soustředění na Lanzarote, rozhodně jsem nehodlala nechat propadnout letenky. Pravda je, že po krátké koupeli ve studeném Atlantiku mě „záda“ začala bolet víc.

Takže je 1.3. a já jedu na kontrolu na urologii. JSEM NAPROSTO ZDRAVÝ ČLOVĚK VE SLUŠNÉ SPORTOVNÍ KONDICI.

Paní doktorce se nezdála má pravá ledvina. Prý z ní moč neodtéká tak, jak by měla. Poslala mě na CT. Prý ledvinový kamínek ucpal močovod. „Tak Vám tam dáme stent – trubičku mezi ledvinou a močovým měchýřem, která močovod zprovozní. Přišlo mi to jako jednoduché řešení – prostě budu mít o jeden „permanentní katetr“ víc. Chyba. Sice jsem si doma postahovala všechny dostupné informace, ale nikde nepsali, že ten stent mi může ledvinu kompletně zničit. Asi u většiny populace ne, ale kdo si může být jistý, zda k ní patří.

10.3. ambulantně mi zavedli stent. Nic zvláštního se nedělo. Necítila jsem se úplně komfortně, zvláště když vozík drncal po zámkové dlažbě, ale v 9.hodin už jsem byla doma, na dvě hodinky jsem tomu dala čas na posteli. A pak obvyklý program. Nikde nepsali, že se s tím nesmím hýbat. Asi nepočítali s tím, že můj pohyb vychází z rukou a jsou do něj zapojeny všechny svaly, které mohu používat. Jela jsem nakoupit. Procházkou s FreeWheelem (velké přední kolečko) a trekingovými hůlkami.

Nebylo to úplně pohodlné, ale rozhodně mě nic nebolelo tak, abych to nějak speciálně řešila. V letáku psali něco o tom, že "po fyzické aktivitě můžete cítit tlak v ledvině". Jak jsem později pochopila, stent je v chirurgii odložené řešení, neboť práce je dost, tak si vás hodí "do mrazáku" na potom. "Kdybychom měli operovat každý kamínek, tak bychom se z toho zbláznili, že" (ten můj byl údajně 7mm dlouhý a do 4mm se to vůbec neřeší)

Vynechám odpoledne a noc, kdy jsem spala asi hodinu. Něco tak šíleného jsem zažila naposledy u porodu a tam to v mém případě netrvalo tak dlouho.

V 5.hodin ráno jsem vstala a šla na vlak. Byla sobota a já nějak zapomněla, že ranní spoje nejezdí. Čekala jsem 15 minut ve sněhové vánici a měla chuť to skončit.

V nemocnici Na Bulovce (po hodině jízdy vlak, metro, tram) jsem nejdřív musela najít, kde ta Urologie vlastně je (předtím jsem byla na ambulanci). Pak jsem našla i otráveného vietnamského doktora. Ve stylu „prosim vas pani, to je normální“ mě vypakoval s Diclofenacem.

V podchodu hlavního nádraží jsem se bolestí málem pozvracela. Po rampě mě musel někdo vyvézt (a manžel si v klidu spinkal…)

Zbytek víkendu v posteli. Diclofenac, to je takový Voltaren v prášku, vůbec nepomohl, horečka celý den nad 38 - to mě ničilo nejvíc, většina antipyretik ničí i ledviny...

Story pokračuje v pondělí. Tentokrát odvoz autem. Můj racionální přístup selhává. Nastupují slzy. Stent nefunguje, jak má. To jediné vidí. To jediné jsou ochotni připustit. Přijmou mě. MUDr. se mě prý pokusí vecpat do nabitého operačního programu. Úterního programu. Asi třikrát je mi zdůrazněno, že lidé jsou na operaci objednáni několik měsíců. Proboha, během 10 minut jste stent zavedli, tak ho zase 10 minut vytahujte...

V 15.00h konečně dostávám antibiotika. To už je zánět ledviny pořádně rozjetý a nehodlá se vzdát jen tak lehce. Noci trávím se zimnicí a od 3 hodin se šílenou bolestí hlavy. Stent v úterý vyndali.

Ten kamínek nenašli. Asi nějaká chyba v Matrixu.

Zdeněk mi v taštičce s toaletními potřebami přinesl i rtuťový teploměr. Zjistila jsem, že ty jejich bezdotykové měří totální nesmysly. Minimálně o půl stupně. Je rozdíl mít teplotu 37,6 nebo 38,1. Zvlášť když do vás cpou antibiotika. Evidentně nezabírající antibiotika. Když se ptám, zda mají ty teploměry zkalibrované, či je aspoň občas otestují, reagují sestry podrážděně. Tohle téma otevřu i před doktorkou (mimochodem pokaždé přijde na vizitu někdo jiný a nic o mě neví). Na odchodu se mě doktorka zeptá, kolik těch rtuťových teploměrů máme doma, že by jeden koupila.

Dnes (čtvrtek) mě pustili domů. Tu zprávu si nechám zarámovat: je asi tak pravdivá, jako zápisy ze schůze KSČ (přijela na plánovanou operaci, klidný pooperační průběh, odjíždí v dobrém zdravotním stavu). Je zánět ledviny dobrý zdravotní stav?

 JE ZE MĚ TROSKA, KTERÁ ČEKÁ NA SMRT.

P.S. Nechci být předčasný optimista. Paní obvodní doktorka mi na mail zareagovala během chvilky - prý ať se stavím, udělá mi rychlé CRP. O tom zřejmě Na Bulovce neslyšeli. Mohli mi ho udělat v sobotu. Asi si myslí, že není přesné. Přesnější než ty jejich teploměry určitě! Teď už jen najít nového urologa.

P.P.S. Páteční CRP 125 (normálně před rokem 1,13). Už nemám horečku a nebolí mě půlku noci hlava. Piju bylinkové a detoxikační čaje (ne jen vodu z vodovodu jako v nemocnici.

PŘEŽIJU, ALE BYLO TO O FOUS!

Nejsme hysterka, deset let závodění mě naučilo rozumět svému tělu. Bylo by skvělé, kdybych doktoři rozuměli tomu, co jim říkám!