Poslední boj

Zzzzz…Kšá! Zizizi... Zzzzz..Zííííp

„Tady se nedá spát. Podívej, kolik už mám štípanců. Zítra mě nepustí na start, budou si myslet, že mám nějakou nakažlivou chorobu.“

„Tak postavíme stan.“

Konečně jsme v klidu usnuli. Dvanáctset kilometrů od domova. Nad námi hvězdy italského nebe, okolo nás kukuřice. Ráno jsme jeli do hotelu na prezentaci. Italům všechno trvá trochu déle, přesto jsme v jedenáct hodin volní. Časovka začíná v pět odpoledne. Vzhledem ke stovce přihlášených závodníků pojedou handbikerky až za tmy.

Nuda. Jedu si projet trasu časovky. Nuda. Sedím pod rozloženým slunečníkem a čekám. Snad se uklidní i moje zažívání, jinak nuda nebude. Konečně je pět a jdu se rozjezdit. Kofeinovou bombou jsem si omylem polila dres. Další už nemám. Asi to tak mělo být. Jedu na start a chci mít třináctikilometrovou trasu co nejrychleji za sebou. V cíli jsem z toho měla dobrý pocit. Pak jsem potkala Rominu Modenu, která mi, asi trochu škodolibě, sdělila, že jsem až na čtvrtém místě. Neoblíbená bramborová o 15 vteřin.

Předjela mě Franceska Porcellato. Kdo to proboha je? Milan mi říká, že soupeřky mám mít nastudované. Druhý den potkávám Francesku ve městě. Hezká kudrnatá zrzka. Doteď vyhrávala na závodech ve formulkách.

Jdeme spát do kukuřice. Prize money nedostaneme, tak proč bychom utráceli za hotel. Je mi to jedno. Už jsem si na spaní pod širákem zvykla. Už jsem vdaná dlouho.

Nemůžu spát. Dnes za to nemohou komáři. Ani kofein, vždyť jsem ho vypila minimálně. Nad ránem propuká bouřka. Konečně usínám.

V osm, to už neprší, balíme stan a jedeme se podívat do města. Dopoledne se chvíli procházíme po Fossanu. V centru je trh. Spousta lidí a aut se motá v úzkých uličkách. Okruh, na kterém bude silniční závod se projet nedá. Nechávám to na poslední hodinu, pak bude trať uzavřena. Snad.

"Zatáčka pod kopcem vyhazuje". "To se ti jenom zdálo, já ji projel v pohodě."

Nezdálo. Když jsem k ní v prvním kole dojela, ležela v ní už Anička s Franceskou. Aničku právě stavěli na kola. Myslela jsem, že bude trochu otřesená a kousek se za ní svezu, ale zapnula motor na plné obrátky a jela do kopce jak namydlený blesk. Dojela první a teprve v cíli si nechala ošetřit odřenou a naraženou ruku. Anička je prostě tvrďák. Já dojela třetí. Víc se s tím udělat nedalo.