Nežer!

Tento příkaz mi zní v hlavě celé odpoledne, neboť připravuju vánoční dárky pro děti. Dospělé děti žijící ve spokojeném manželství, což se projevuje na jejich váze. Na mé váze se zase projevuje konec závodní sezóny. Už sice vypukla nová, ale rozjíždí se letos nějak pomalu - trvalo mi týden, než jsem se na trenažéru s přítlakem nastaveným ještě v Tokiu, dostala do trochu ucházejícího tempa. Trochu mě to znervózňuje. Mám pocit, že mám "zadělané srdce". Vysvětlení uvozovek nechám na konec. Není úplně vyloučeno, že se na tom vánoční čas nějakým způsobem podílí.

Dárky, které balím, jsou určené ke snižování váhy. Nevím, zda budou synové rádi. Hlavně jim k tomu chci dát návod, bez něj by to pravděpodobně byly vyhozené peníze. Možná bych je měla nechat, aby si na způsob trvale udržitelné váhy, která jim nebude huntovat záda a kolena, přišli sami metodou pokusů a omylů. Metoda skvělá pro ty, kdo se z chyb dokáží poučit, ale trochu zdlouhavá. Chci jim pomoci hned, kdoví, co bude zítra.

V létě jsem objevila způsob, jak na to. Samozřejmě to nebylo nic převratného - jen pár dietních rad, signály vlastního těla a představa, jak se dřu s 57 kily v kopci pod horou Fuji. Škoda, že jsem se neodhodlala dřív a muselo přijít prozření na MS v Portugalsku. Teprve potom do sebe všechno zapadlo jak prdel na hrnec. Za pět týdnů  v červenci jsem zhubla šest kilo. Bezbolestně a bez dopadu na fyzickou kondici měřenou v posilovně množstvím nazvedaných tun. To jsem si docela oddychla. Byl to experiment a bylo skvělé zjistit, že funguje! I když jsem stará bába s poblázněnými hormony. I když chci zhubnout hlavně mrtvé nohy, které nemohu zhubnout pohybem.

Co tedy zabralo? Shrnu to do pěti kroků:

1. Nízkosacharidová strava. Dodržování je poměrně praktické. Nic se neváží ani nepočítá, prostě se člověk soustředí na to, aby do sebe během dne dostával minimum sacharidů (to, co je v ovoci, zelenině a zbytkových zdrojích v ostatních potravinách, dá jen tak 50g denně).

2. Totální vyřazení sladkého pití a alkoholu  - vyřadila jsem i ovocné čaje a Caro. Kávu nepiju, ale na snídani jsem si koupila nějaký detoxikační čaj, kde byl dostatečný nakopávač v podobě zeleného čaje. Občas jsem si před tréninkem v posilovně dala Karnitin s kofeinem, ale jen polovinu dávky s půlkou banánu (jinak bych také trénink mohla strávit na WC).

3. Rozhodně jsem se netrápila hlady - k obědu jsem střídala steaky z různých zvířat, zejména z těch, která se pohybují rychle a jejich svaly tedy obsahují plnohodnotné bílkoviny. Večer jsem jedla ryby (klidně i sardinky z konzervy) nebo tučný tvaroh, do kterého jsem zamíchala nějaký dietní proteinový prášek. Tuky jsou pro klidný spánek potřeba. Samozřejmě jsem do sebe cpala i zeleninu, hlavně salát, okurky a kedlubny.

Za 2-3 dny se tělo přepne a přestane toužit po sacharidech. Vyřazením sacharidů se usnadní otázka, co se může a nemůže jíst. Nevědomky jsem tak do sebe přestala cpát průmyslově zpracované potraviny a s tím i spoustu chemie. Zbavila jsem se lepku a ostatních antinutrientů, které mohou skrytě provokovat  imunitu a snižovat absorpci živin do těla.

4. Omezila jsem solení. Ani maso jsem nesolila. Soli je v průmyslově vyráběných potravinách zbytečně mnoho, sůl váže vodu a „nafouklé" tělo pak začne ukládat tuk v domnění, že ho bude více potřebovat. I přesto, že bylo léto a pětkrát týdně jsem přes poledne trénovala, sůl mi nechyběla.

5. Naučila jsem se pít vodu vždy před jídlem (stačí minutu nebo dvě) nikoli po něm. Je to kvůli tomu, aby se zbytečně neředily trávící šťávy.  Nepiju moc - okolo 1,5-2l vody denně, ale jen 0,2-0,3 l najednou. Dostatečnou hydrataci kontroluji barvou moči, což je asi jediná výhoda cévkování - nelze nemít přehled.

Teď ještě něco o těch doplňcích stravy, které jsem dnes balila:

BCAA - esenciální aminokyseliny, aneb to, bez čehož se tělo neobejde. Zvyšují hladinu anabolických hormonů (především testosteronu a inzulínu), snižují hladinu katabolických hormonů (především kortisolu), zachovává svalovou hmotu v období redukční diety, dokáží omezit svalovou bolest po náročných trénincích. KDY BRÁt? Těsně před tréninkem s banánem, v průběhu v cyklo-tyčince (nebudu dělat reklamu) nebo těsně po něm s komplexní bílkovinou (maso, tvaroh, proteinový nápoj). NEBRAT nalačno, před spaním.

Karnitin je aminokyselina, kterou si organismus dokáže v určitém množství vyrobit, ale musí k tomu mít dostatek jiných látek (Lysinu, Methioninu a také vitamínu B3, vitamínu B6 vitamínu C). Proto, aby karnitin fungoval k odbourávání tuků je vhodnější držet při sportu nižší až střední tepovou frekvenci. Podle některých výzkumných prací dochází při sportovní aktivitě o vysoké tepové frekvenci k takzvané acetylaci karnitinu a tuky se "nepálí". KDY? ráno nalačno nebo 30 minut před fyzickým výkonem.

Synephrin – extrakt z pomerančovníku hořkého lze kombinovat s karnitinem, ale nebrat současně s bílkovinami a vlákninou. Dobře se doplňuje s jinými citrusy (pomeranč, grep), kde je také obsažen. Synephrin prý také pomáhá s metabolismem tuků. Není to tak jasné, jako u Karnitinu, ale můj pocit je, že červený grep po ranním tréninku nalačno je to pravé.

Nově jsem zakoupila něco, co se jmenuje CLA, ale to nemám vyzkoušené. Samozřejmostí jsou ještě ranní dávky multiminerálů, které střídám s vitamíny, nejlépe z nějakých extraktů (tedy vyrobených z rostlin nikoli z chemické továrny). Multiminerály neberu denně, přeci jen jich na těch pár svalů tolik nepotřebuju. Berou se nalačno a nesmí se kombinovat s bílkovinou.

Nevím, zda mi výše uvedené doplňky pomohly - možná to byl  jen placebo efekt. Úspěch hubnutí vždy ovlivní hlavně dodržení nerovnice výdej > příjem a mentální nastavení. Výsledek hubnutí se dá udržet i při opětovném navýšení sacharidů, ale platí, že stejně jako při každé závislosti, tělo si brzy vzpomene, oč jste ho obrali. Z mého pohledu, pokud nehubnete jako já z BMI 18,5 na BMI 16,6, stačí pak jen nežrat a vynechat extrémy jako je pytlík slaných čipsů a celá čokoláda (Nutela, želatinový medvídci, pivo, víno...) těsně před usnutím. Důležité je vydržet pár měsíců - tělo si musí zvyknout na nový stav a hlava by ho měla udržet, aby se do nadváhy už nikdy nevrátilo.

No tedy, nebude to úplně lehké, něco už jsem přibrala zpátky, ale cesta je prošlapaná, tak vzhůru do další sezóny! I v Kanadě mě v půlce srpna čeká nepříjemný kopec.

Přeju všem čtenářům Paradeníku krásné Vánoce a ať do nového roku vkročíte se srdcem, jehož tepny nezdobí ateriosklerotické pláty a myslí, která je otevřená změnám. Hodně zdraví! Vám i téhle šílené době.