Na handbiku počesku 1 - Benátky n.Jizerou
Číslovka v názvu článku signalizuje, že letos hodlám jezdit na handbiku i jinam než jen na tréninky okolo místa bydliště. Už mě psychicky ničí, že znám na silnicích v okolí každou díru.
Rozhodla jsem se dát si pauzu od závodění a strávit dovolenou na kole. Zní to možná jako protimluv, ale na ležení u vody jsem nikdy nebyla, autoturistika mě neláká a letadlem létám nerada. Zkusím každý výlet exaktně popsat, aby mohl být inspirací pro handbikery a rodiny s malými dětmi. Mým cílem je jezdit po krajině, která nejeví známky prudkých stoupání a klesání, které by znamenaly potenciální přehřátí organismu nebo rodinnou vzpouru.
Okruh: Benátky nad Jizerou -Lipník-Újezdec-Rejšice-Jabkenice-Chudíř-Loučeň-Vlkava-Čachovice-Lipník-Benátky n.J.
Parkování: BnJ, U kostela 134, vlevo, vyhrazené místo pro invalidy
Délka trasy: 50 km (mínus 1-2 km bloudění)
Celkové stoupání: 230 m
Čistá doba jízdy: asi 3 h. (bez zastávek)
Povrch: afalt, kostky (2+2km do/z Lipníka, 2 km nezpevněná cesta Struhy-Újezdec)
Cesta z Benátek je pohodová až do chvíle, kdy před Lipníkem na křižovatce v lese odbočíte vlevo na kostky. Je to taková malá ochutnávka, jak se cítí cyklisté na slavném závodě Paříž-Roubaix. Ale opravdu jen malá. V Lipníku jsme z kostek sjeli. Po zhruba kilometru cesty najednou asfalt skončil a my jeli po široké a rovné nezpevněné cestě. Trochu, možná trochu hodně, se za handbikem prášilo, ale jela jsem vepředu, tak mi to nevadilo. Cyklista má hlavu výš, dá se to přetrpět. Za Újezdcem manžel vylezl na třešni a já jezdila mezi dvěma vesnicemi po superhladkém asfaltu tam a sem, abych na krajnici nepřekážela. Úsek bohužel měřil jen kilometr. I pokračování do Jabkenic bylo příjemné a silnice celkem hladká.
V Chrastavci je řeznictví s výborným občerstvením. Dali jsme si teplé uzené. Bylo lepší než proteinová tyčinka poslední záchrany, kterou s sebou vozím. V Jabkenicích jsme si prohlédli památník Bedřicha Smetany. Tedy zvenku. Pokračovali jsme do Loučně. Zde jsem vjela do zámeckých vrat a zase rychle vyjela. Má představa, že by mě mohli nechat projet zadarmo do parku, když do bludiště v parku nemůžu a chtěla bych zámek vidět alespoň zvenku, se nesetkala s pochopením. Tedy za 180 Kč pro dva by to bylo možné, ale musela bych ještě handbike zaparkovat u vchodu a to se mi opravdu nechtělo. Ostatně k zabloudění jsme nepotřebovali bludiště, stačilo ve Vlkavě špatně odbočit. Asi 2,6 km za Loučení je rybník Jívák s restaurací. Ve vedru, které panovalo, příjemné osvěžení.
Ve Vlkavě se odbočuje nejdřív vlevo na Nymburk a u zrcadla vpravo na Čachovice. Zbytek cesty je už po stejné trase. K autu jsme dorazili ve dvě odpoledne. Byl nejvyšší čas zmizet ze scény, neboť teploty překonávaly rekordy. Benátky stojí za prohlédnutí - ovšem chce to vyjet autem až na náměstí před zámkem. Pěší cesta na vozíku serpentinami do kopce je jen pro hodně silné a otrlé. Prohlídku zámku jsem absolvovala v roce 1980 ještě jako chodící, takže nevím, kam všude se vozíčkář dostane. Na webu píšou, že Muzeum hraček v přízemí je bezbariérové.