Na drsném severu

V noci mě dvakrát vzbudil déšť. „Už se těším na závodění v tomhle počasí“, říkala jsem si. Ráno jsme se pro jistotu vrátili pro slamák. Ten Zdeňkovi ještě nezmokl. Zafungovalo to a závod jsme odjeli zasucha. Drsné ulice města Ústí nad Labem způsobily totální kolaps tří galusek, z toho jedné mojí. Jelo se hodinu po dvoukilometrovém okruhu. Po čtyřiceti minutách trochu nuda. Jela jsem sama, první čtveřice kluků mi ujela, ostatním jsem chtěla ujet já. Je dobré občas si zvednout tepovou frekvenci a dát tělu signál, že na zimní spánek je ještě brzo. Čekají mě ještě dva závody – ve Fossanu a na Strahově.

Je škoda, že památeční medaile se rozdávají všem třem tisícovkám běžcům, ale jen vítězným handbikerům. Že by nezbylo deset medailí? Vítězové kategorií dostali vázu. Strašně velkou a křehkou. Mnozí ji dovezli do Prahy ve formě střepů. Proč ne, střepy přinášejí štěstí.