Mimo

Pondělní relax po vysilujícím víkendu. Plavu si znak - ruce střídavě rozráží hladinu, ostatní svaly spí. Zapomínám na čas. Přestávám počítat bazény. Obvykle se nemohu dočkat pětistovky. Teď už jsem dávno za ní, a je mi jedno, zda to dnes bude kilometr nebo míň. Nechávám se prostupovat vibracemi. Voda není klidná. Na druhém konci probíhá lekce aquaspinningu.  Cyklistika pod vodou. Je to jakoby mě nesla dopředu neznámá síla. Nepřemýšlím. Zvláštní pocit zůstává i poté, co vylezu z vody. Výtah mě snese do šaten. V zrcadle vidím divné tělo. To jsem já? Ta kostřička s rozcuchaným účesem? Měla bych se děsit? Mělo by mě to těšit? Je mi to úplně jedno - tomu bych před pár lety nevěřila. Kdo by neměl strach ze stáří? Ale já už jsem stará. A nemohoucí. Invalida odkázaný na pomoc ostatních. Nevadí mi to. Není to pravda. Není to celá pravda. Navíc už se nemám čeho bát. Mažu kostřičku pleťovým mlékem. Nechci, aby se dostala ven. Skrz kůži. Pak ji oblékám do šatů. Vidím kolem sebe další ženy, některé mě zdraví. Přihlouple se usmívám. Ve vzduchu je přívětivý pocit. Tady se nesoutěží.

V sobotu jsem soutěžila na plné pecky. Moc jsem chtěla vyhrát. Dvacet dva kiláků s převýšením 950 metrů. Napotřetí. Naposledy. Pod dvě hodiny. Chyběly poslední dva kilometry. Už jsem nemohla. Málem jsem brečela vysílením. Pak jsem zaslechla: „Ty vole, ta má ruce jako mám já předloktí. Jak to, že jede?“ To mě probralo. Ani mladá, ani silná, ani hezká, ale jede! Rozesmála jsem se a dojela to.

Směju se tomu i teď. Málem přejedu kus oblečení - dva koše. Co to je? Něčí podprsenka. Chudáček. Myslím tím její majitelku. Každý den v krunýři. A co z toho. I já mám své krunýře. Ale ne dnes. Dnes vyjedu v divném oparu i kopec k metru. Spadané blumy se lepí na kola. No a co. Než dojedu nahoru, zase se odlepí. Přední kolečko začalo hrozivě vrzat. Lidé mi uhýbají z cesty. Potkávám Zuzku. Pracuje kousek odtud. Sluší jí to. Prohodíme pár vět. Necítí se dobře, má před dovolenou. I já mám před dovolenou. Nebo před závodem? Dnes bych ho vyhrála.

Jsem trochu mimo. Před hodinou jsem si vzala endiaron. Už jsem si musela pomoct chemií. 5,7-dichlor-8-chinolinol. Chlór zevnitř, chlór zvenku. Ale bylo to fajn. Člověk se stále učí.