Léto s handbikem

Léto před čtrnácti dny začalo a já dnes zjistila, že z dovolené mi zbývá sotva týden. Vyplýtvala jsem ji na závody minulé a budoucí. A to jsme si chtěli před odletem do Ameriky dát ještě krátké soustředění na německých cyklostezkách. Asi mi budou muset stačit české.

Rána trávíme se Zdeňkem opět u Vltavy. Trasa Braník - Zbraslav mi vyhovuje. Trochu nepříjemné je, že na ni musíme vyjet nejpozději v 5,45 hod, kdy se tam vyskytuje minimum lidí. Potkávám pár cyklistů, kteří vyrazili v tuto časnou hodinu do práce. I tak vidím v jejich očích úlek, co se to proti nim valí, popřípadě, co je to předjelo. A předjíždět se pánové nechávají neradi. Málokdo snese pomyšlení, že ho předjela ženská, která ještě ke všemu šlape jen rukama.

V neděli 13.7. jsem se vrátila ze závodu, který se jel ve Vrátné dolině. Vyšlo nám počasí a jelo se mi dobře. I když trasa byla před obrátkou u chaty Vrátná na handbike a moje převody dost strmá. Z kopce to jelo moc rychle  - přes 60km/h. Jezdím na novém kole, víc ležím, míň vidím a špatně se mi vybírají zatáčky, protože se nemohu tolik naklonit. Byl to trochu adrenalinový zážitek. Skončila jsem třetí jak v silničním závodě tak v časovce. Přede mnou první dvě ženy světového bodování, takže to nebyl úplně propadák. V časovce jsem dokonce o tři vteřiny porazila Wolfganga, což se mi od jara nepodařilo. Jezdí hodně dobře na to, že je kvadruplegik a  - pokud to tak mohu říci o chlapech nad padesát - starý dědek.

Léto bude plné handbiku a pokud ho přežiju ve zdraví, odpočinu si zřejmě až za rok. Vlastně příští rok také ne. Bude potřeba závodit, pokud se chci nominovat na paralympiádu. Jak říká můj muž: "Odpočineš si až v hrobě."