Léto s ADAMSem

Od února jsem se nezastavila. Připadám si, jako bych se vrátila o 30 let zpátky. V té době: 3 děti, manažerská pozice v bance a dvě stavby. Dnes 4 vnoučata, projekt ESRS v energetice a vrcholový sport. Všechno na plný úvazek. Jinou práci jsem zkrátka nenašla.

K tomu omezení daná vozíkem, bludná ledvina a 4 koťata. Žiju naplno a jen se modlím, aby mě nezastavil zase nějaký retardér (musela jsem si aspoň trochu postěžovat, když je jasné,že se mám výborně a 10 dní stará zpráva, že jedu na Paralympiádu do Paříže k tomu přispěla).

Právě jsem usínala u Tour de France, na kterou se dívám z postele s otevřeným pracovním notebookem, když zazvonil mobil.

"Dobrý den, jste doma? Jsem z Českého antidopingového výboru..."

Jsem doma, jen jsem měla jinou představu o náplni večera. Naštěstí aspoň náplň močového měchýře by mohla být dostatečná. Pouštím slečnu dál.

"Jé, vy to tady máte ve stavbě..."

My to tady máme ve stavbě už čtvrtstoletí. Nikoho sem nezveme, je tu bordel a Zdeněk odmítá přidělit svým věcem své místo. Takže mezi tím vším zahradnickým, automobilovým (má veterána), cyklistickým a vůbec životně důležitým zmatkem nemám kam slečnu posadit. Zůstaneme u kuchyňské linky, kam si položí svou ledničku na krev a krabičky s odběrovými lahvičkami. Možná i díky tomu jsme velmi efektivní a v češtině se mi na otázky odpovídá mnohem rychleji (koneckonců je to má pátá antidopingovka). Jen trochu znejistím, když mi na klín skočí Minda (kočka). Mám bohatou fantazii  - kdoví kudy se na svých toulkách prodírá a zda ty vysoké rostliny za plotem souseda jsou opravdu to, co si myslím. Naštěstí makové pole na kraji vesnice už není její rajon. Ok, na kočku raději sahat nebudu, rychle to všechno pozavírám a rozleju a budu doufat, že nejsem kontaminovaná. Ono totiž na vozíku projedete ledasčím. Hlavní nádraží jsem dnes vynechala, neboť nejezdí metro a náhradní autobusy nejsou přistaveny u bezbariérové stanice. Naštěstí se dá na Brumlovku dostat více způsoby (např. z Praha-Vršovice, která je super na posilování rukou, protože na výtahy při modernizaci nezbylo a jsou tam jen rampy).

Abych se vrátila domů a ke kontrole. Slečna hledá místo, kde by viděla mou žílu. Kuchyně sice má dvě okna, ale před nimi je strom a i já si občas musím posvítit i přes den. Nedá se nic dělat, musíme do "obýváku". Poté, co jsem smetla aspoň část Zdeňkových věcí ze stolu a osvobodila jednu židli, aby si mohla sednout, jsme dokončili proces odběrem krve. Kupodivu na první pokus, ačkoli s mými žílami často hrajeme na schovávanou. Tentokrát pochopily, že na to opravdu není vhodná chvíle. Přežily jsme. Já i koťata, která se mi sebevražedně vrhají poslední tři dny pod kola. Tak už jen rozloučení. Snad se neurazila, když jsem jí řekla, že doufám, že se vidíme naposledy.

A kdo je ADAMS? Celosvětová antidopingová aplikace, kam sportovci denně zapisují místo svého pobytu. Aplikace má své mouchy. Například se vaše matka nesmí narodit ve Zlíně nebo Plzni, protože diakritická znaménka si uloží podivně a odpověď na tuhle kontrolní otázku nikdy nepřijme a vy čekáte, zda vás nezatknou za krádež identity. Takže tím se teď doma bavím.

Tedy když nepracuju, netrénuju, nesedím v dopravní zácpě nebo nespím. No ale jak říká Zdeněk: užij si to, je to naposled!