Jak se jezdí s Bárou

Topím v kamnech. Přikládám stránky své nové knížky (pokračování Paradeníku). Tak jak jsem ji napsala nikdy nevyjde. Nebyla dobrá - když jsem si ji po sobě přečetla, nudila mě.

Zdeněk řeže zkroucené větve starých stromů ze zahrady. Prý jen trochu prořezal sad. Vedle kamen se suší tričko, ve kterém jsem před hodinou seděla na handbiku. Těžký trénink v podkroví trval dvě hodiny.  Na klíně mi spí opelichaná Minda. Nechce chodit ven, je jí na holé břicho zima. Já bych naopak šla ven ráda. Na běžky nebo se jen tak projít. Jenže ruce už mě bolejí....a stejně nemám sledge (sedačku) na běžky. Dívám se v televizi na cyklokros. Ani mé jmenovkyni se dnes nedaří. Dvakrát v závěru spadla. Ale být pátá na světě je skvělé. Je důležité vstát a jet dál, jakoby se nic nestalo.

Otevírám notebook a začínám zase psát. Doufám, že tentokrát to vyjde. Mám už titul - respektive podtitul - Paradeník aneb Jak se jezdí s Bárou.

Kdo je Bára? Nechte se překvapit.