Extrémy

Jako každá ženská extrémy ani extrémisty nemiluju. Přesto jsem se  - asi nějaký výpadek rozumu – přihlásila na extrémní závod ČT Author cup. Extrémní ani ne tak svou délkou a převýšením, jako tím, po čem se jelo. Jizerky disponují množstvím slušných asfaltových cest, ale také panelkami (každou díru se závěsným okem jsem spolehlivě vymetla) a kamenitými lesními stezkami. Ty teď znám už asi všechny. Trojkolka, byť jsem měla půjčenou terénní, není odpružená a navíc se samozřejmě nedokáže vyhnout nerovnostem, které v jedné stopě kolo snadno vyřeší.

Bylo slušné počasí. Jet pět hodin v dešti, tak to asi vzdám. Půjčený stroj byl navíc po nějakém dlouhánovi, což mi působilo klasický problém – nedosáhla jsem na kliky. Navíc byla sedačka tak hloupě tvarovaná, že se mi nejelo pohodlně. Po pravdě - po třiceti kilometrech jsem myslela, že mi upadnou ramena, a budu to muset vzdát. Zdeněk byl jiného názoru a podržel mě. Jen slovy. Místa, kde se musel zapojit a zatlačit, když handbike zůstal stát, přestože jsem točila, přišla až později, ale bylo jich skutečně jen pár.

V druhou půlku zahájilo poměrně milosrdných dvacet kilometrů ve slušném terénu. Chvílemi jsem se dokonce i stačila bavit s okolo jedoucími závodníky. Posledních deset kilometrů vydalo na samostatný závod. Průměrná rychlost mi klesla z 15 km/h na 9 km/h. Celé to vygradovalo podivnými šikanami na louce před cílem. Asi, aby si závodníci na horských kolech užili. Pro handbike je ukloněný travnatý svah téměř nesjízdný. I v nulové rychlosti jsem se na louce převrátila. Proklela jsem všechny, kdo si to vymysleli, a dojela do cíle totálně vyčerpaná po více než pětihodinové dřině.

Přesto má účast v závodu svůj význam měla. Utvrdila mě v tom, že je nesmysl kupovat terénní handbike. Alespoň pro ty, kteří chtějí dělat delší, popř. celodenní výlety. Jizerky se dají slušně projet na vyšším silničním kole. Důkazem je Heřman Volf, který trasu projel na silničním, lehce upraveném Schmickingu. Pro výlety na handbiku je nutný trojtác, výhodou jsou krosové pneumatiky a kola 28 palců. Pokud se Zdeňkovi podaří odpružit sedačku, tak se na projížďky po horách možná i začnu těšit.

Chtěla jsem si spravit chuť, tak jsem v neděli absolvovala půlmaraton v Hradci. Trochu mi stouplo sebevědomí, když jsem v rovinatém terénu jela okolo 40km/h. Začínám rozumět tomu, proč hodně vozíčkářů vyhledává sporty, kde je rychlost hlavním atributem. Po dvou sezónách na handbiku by mi ten svobodný pohyb už chyběl.

Pořadatelům velký dík!