Blog USA

25. 8. 2014 Jsem poprvé v životĕ na půdĕ USA. Zatím kromĕ únavy cítím jen zvĕdavost, co mĕ čeká dál. Po třináctihodinovém letu jsme přistáli v Charlotte v Severní Karolíně. Do dějiště MS je to odsud coby kamenem dohodil – jen nějakých 100 mil. Na letišti nás čekala sestřenice, která kousek odsud bydlí. Jedeme se k ní trochu vyspat. Je sice teprve šest večer místního času, ale moje biologické hodiny mají půlnoc.   Kvůli časovému posunu vstáváme neskutečnĕ brzo. Procvičuji svou angličtinu s dĕtmi sestřenice, které česky neumĕjí. Klukům se nejvíc líbí jezdit na mém vozíku. Handbike je ještĕ v krabici a možná by bylo jednodušší ho tam nechat, aby malí průzkumníci nedostali novou hračku.   Jedeme se podívat do mĕsta. Charlotte je pojmenováno po německé princezně Charlotte Mecklenburg-Strelitz, manželce britského krále Jiřího III. V centru je Uptown – obchodní čtvrť s mrakodrapy, žádné historické budovy. Ocitla jsem se v kolébce bankovnictví na americkém kontinentě. Způsobil to malý dvanáctiletý chlapec, který roku 1795 přinesl domů podivně těžký kámen. Soused klenotník v něm rozpoznal téměř čisté zlato a kámen za tři a půl dolaru koupil. Tak vypukla první zlatá horečka a zlato se zde těžilo dlouhá desetiletí. Zlatý standard byl dlouho základním pravidlem každého měnového systému, takže bankám se v tomto kraji dařilo. Charlotte je po New York City druhým největším bankovním centrem na americkém kontinentě. Tady byla založena Národní banky Severní Karolíny, ze které se po mnoha fúzích stala Bank of America. Ale já tu nejsem jako expert přes banky, ale jako závodník na handbiku. Tak rychle na kolo a trénovat a trénovat.

26.8.2014
Dnes píšu z hotelu Candlewood v Greenville. Hotel je jen jednu míli od startu závodu. Jedeme se podívat na trasu. Trochu bloudíme, ale napodruhé už najdeme všechny části trasy. Je to docela síla. Na Googlemap to vypadalo bezproblémovĕ, ale bude to hodnĕ technicky náročný závod s množstvím nebezpečných zatáček a nepříjemných kopců. Kopce handbike dost zpomalují. Dnes jsem si připadala pomalá jako šnek. Ale to nesmím řešit, všechny jsme na tom stejnĕ.
Greenville je na americké pomĕry malé provinční mĕstečko, počtem obyvatel takový Olomouc. Jižní Karolína je rozlohou asi jako Čechy, ale má jen čtyři miliony obyvatel. Do mĕsta se dostaneme až zítra při slavnostním zahájení. Nemáme půjčené auto. Kromĕ dvoufázových tréninků trávíme čas v hotelu - venku je nechutné vedro.
Jsme tu již témĕř kompletní český tým deseti závodníků. Ivo Koblasa, Michal Stark a Matĕj Benda v kategorii C2*, Jiří Ježek a Jiří Bouška v kategorii C4, Michal Stark v kategorii C5, Jiří Hindr a David Vondráček, kteří závodí na trojkolkách* a Patrik Jahoda a já na handbicích.

  *C2, C4 a C5 jsou kategorie silničních kol, která jsou přizpůsobena cyklistovu handikapu. Trojkolka má s handbikem společného jen to, že má také 3 kola. Jinak vypadá jako zvětšenina dětské tříkolky. Závodníkovi, který má neurologické postižení - nejčastĕji poloviny tĕla, umožní trojkolka udržet stabilitu a šlapat obĕma nohama, i když jedna noha třeba zabírá více.

27.8.2014
Dnes se World Championship in Paracycling slavnostnĕ zahajuje. Všech 291 účastníků je už na místĕ a řadu z nich potkávám při tréninku na trati. Z mých soupeřek jsem již viděla všechny, kromě Američanek. Kousek okruhu jsem jela s usměvavou Polkou Renatou, která je jednou z favoritek. Určitě by ráda prolomila dominanci Američanek, které vyhráli Paralympiádu. Jenže to bude těžké. Američanky jsou nejen zkušenější, ale jsou zde doma. Také si povídáme s Aničkou ze Slovenska. Anička je z nás nejstarší - hned po ní jsem já a vůbec bych se nezlobila, kdyby to platilo i pro pořadí v cíli. Také jsou zde Italky, Ruska, celkem nás bude v mé kategorii na startu čtrnáct. Jezdíme v poledním vedru, abychom si zvykly na podmínky časovky, která se startuje v sobotu ve 13.30h místního času (+6 hodin). Je trochu náročné se místním podmínkám přizpůsobit. Ale jsme na tom všechny stejnĕ.   P.S. Fotky ze slavnostního zahájení budou až za 10 hodin. To budete mít v Evropĕ už 2 hodiny po půlnoci.

Foto ze slavnostního zahájení:

28.8.2014
Jsem po náročném oficiálním tréninku. Silnice byla na dvĕ hodiny uzavřená, handbiky smĕly jezdit jen hodinu. Snažila jsem se ten krátký čas maximálnĕ využít. Při závodĕ se pojede v protismĕru, takže zatáčky a kruháče se daly vyzkoušet jen dnes. Není to úplná katastrofa, ale jsem ráda, že jsem si to zkusila. Přirozený cit pro zatáčení nemám a špatný průjezd zatáčkou stojí cenné vteřiny. Oficiální startovní listina přinesla pár překvapení. Není na ní nejlepší Američanka, zato se v naší kategorii objevila Švýcarka, která je hodnĕ dobrá. Takže je to vlastnĕ jedno.
Včera na zahájení jsme se podívali do centra. Je tam plno zelenĕ, potůčků a fontánek. Na ulici mne zastavovali cizí lidé, přáli nám hodnĕ štĕstí a chtĕli vĕdĕt odkud jsme. Na dresu máme reklamu Nutrendu a Kalase, ale nikoli nápis Czech Republic. Tak nevím, koho vlastnĕ reprezentujeme. Nazpátek jsme se Zdeňkem jeli ve vyhlídkovém autobusu s Číňany a Malajsijci. Ti byli ze všeho nadšení a všechno si fotili. Škoda, že se český tým nesešel v komplerním složení ani při této příležitosti. Další už nebude. Všichni odzávodí a odjedou.

29.8.2014
Nejprve oprava včerejších zápisků. Označení "Czech Republic" na dresu máme, ale na zadní stranĕ kalhot, takže na handbiku ani na vozíku není vidĕt. Také jsem se přepsala v kategorii C5 závodí Tomáš Kajnar.
Dnes jedou cyklisté časovku, bohužel až odpoledne, to jest před devátou večer. Půjdeme fandit, pak se trochu projedu abych nebyla tak nervózní. Zítra jede 10:19h Patrik v kategorii H1 a ve 14:37 já. Nepříjemná je informace ze včerejška, že se po trati mohou motat doprovodná vozidla každého jezdce. Nedovedu si představit, že pomalou Řekyni dojedu v kopci na nejužším místĕ a budu muset předjíždĕt ještĕ nĕjakou americkou kraksnu. V lese jsou totiž dva houpáky. Kdo to z kopce nerozpálí na plné pecky, bude mít s prudkým protikopcem problém.

30.8.2014

Šesté místo v silném obsazenī! Vedoucí žena světového bodování jen minutu přede mnou. Vyhrála domácí Američanka, druhá Britka, Renata z Polska až třetí. Pak Italka, která nemá vyrovnané výkony a Anička ze Slovenska. Časovky mi nejdou, mladší na nich bývají rychlejší, ale neudělala jsem žádnou chybu a jela na maximum. Cíl pro pondělí - o jedno místo se zlepšit. Ale to by chtěla každá z nás. Bude to boj (na paty mi bude šlapat Číňanka, druhá Italka a Ruska). 

Ještě poznámka k fotkám (Fotky). Zdeněk, když jedu závod, tak fandí všem, polévá mne vodou a zvoní kravským zvoncem a nefotí.  Dalo by se říci, že vytváří nejméně 10 % divácké kulisy a také mu Američani chodí plácat po rameni, neboť dělá jejich práci.
2.9.2014

Poslední zpráva z cesty do USA. Sedíme na letišti v Mnichovĕ a čekáme na let do Prahy. Včerejšek byl hektický. Ráno jsem odjela závod. Skončila jsem sedmá. Už na startu jsem cítila, že to není ono. Dojela jsem silou vůle. Přede mnou ty samé holky jako na časovce plus Číňanka,  která se - zřejmĕ pod hrozbou gulagu (opravdu na ní nechutnĕ křičeli) - vybičovala a dojela přede mnou. Doufala jsem, že předjedu Francescu. Ale buď ona jela dobře nebo já mizernĕ. Celý závod byl poznamenán úrazem Jiřího Ježka z předchozího dne. Vyhrála Renata Kaluza, druhá byla Američanka (na doping provĕřovali jen vítĕzku), třetí je Britka Karen Darke. Mnĕ kontrolovali na drogy na letišti. Jediné, co po probdĕlé noci chci, je postel. Zdenĕk mluví o vylepšení kola a tréninku, ale já doufám, že handbike alespoň týden neuvidím.
P.S. Na přistávací ploše v Mnichovĕ jsme opustili krabici a v ní můj handbike za 200 tisíc. Tak nevím, zda jsem letos nedojezdila.