111 hodin na kole

Dobrodužství s názvem "111 hodin" jsem se účastnila loni v dresu týmu Unicreditleasing. Letos jsem všem svým trenérům slíbila, že nepojedu. Nelze sedět na dvou židlích a s přípravou na mistrovství světa se tento extrémní maraton napříč Českem a Slovenskem neslučuje.

Jenže mne to mrzelo. Jenže mi zavolal Tomáš Pouch, že mají v týmu volné místo. Jenže mi zavolala redaktorka České televize, že chtějí natočit upoutávku a handbike. Beru jako rozhodnutí vyšší moci, že jsem se zúčastnit musela. Podmínkou účasti je ujet z trasy 2.222 km alespoň 100 km. Včera jsem absolvovala 58 km do Lovosic. Hezké počasí, slušná silnice, dvouhodinový trénink s průměrnou rychlostí 30 km/h. Děkuji všem, kdo mi na cestě fandili, a trochu se stydím, že jsem s nimi nejela dál.  Přeju všem závodníkům:

aby nemuseli jezdit v průtrži mračen. 

aby nebloudili.

aby potkávali jen samé tolerantní řidiče.

aby netrpěli hladem.

aby si moc neotlačili sedací partie (to se týká hlavně handbikerů, jejichž otlačená kůže se hojí měsíce).

abychom se v neděli potkali na Ladronce.

Mně čeká ještě 60 km mezi Libercem a Sadskou. Za předpokladu, že tam tým Černých koní dorazí. Spoustu času trávím u mapy na www.111hodin.cz , a sleduji, kde se závodníci nachází. Černí koně složili tým jen z handikepovaných. Od začátku bylo jasné, že týmům se zdravými cyklisty, kteří za rok najedou tisíce kilometrů, nemohou stačit. Kluci jsou 80 km před Brnem a drží se statečně. Držím palce všem, kteří se rozhodli poprat s náročnou tratí.