Verolacup

Závody v Itálii jsou často samé překvapení. Verolacup, závod kategorie C1, který se jel v nudné zemědělské krajině jižně od Lago di Garda, nezklamal. Startovní listinu jsem viděla až u páteční registrace. Kromě kompletní italské výpravy přijely sbírat body i Britky a Rusky. Nečekaná účast zřejmě pořadatele zaskočila, a tak nám posunuli sobotní start o dvě hodiny. Pro mě to znamenalo vstát už v pět ráno, a protože den předtím jsme vstávali ve tři (zcela zbytečně, kolony u Mnichova se nekonaly), nebyla jsem na startu v nejlepší náladě. Vadila mi trať samá zatáčka a výmol. Vadilo mi, že ji pořadatel zkrátil. Jediné, co jsem chtěla, bylo dojet do cíle s použitelným strojem, abych si mohla v neděli zazávodit na mnohem hezčí trase časovky.

Po prvních metrech závodu jsem vjela do úzkých uliček jako do trychtýře, který mě vyplivl u kostela v druhé třetině startovního pole. Malá ztráta se průjezdem po hrbolatém městečku stále zvětšovala a pak už jen stačilo, aby proti mě v rovinatých úsecích trochu fouklo a bylo vymalováno. Balík jsem nedohonila, chvilku jsem za sebou tahala Britku, ale protože nehodlala střídat, raději jsem se jí zbavila. Dojela jsem čtvrtá, naštvaná a utahaná. Naštvaná musela být i Karen, třetí žena loňského bodování, kterou v cíli zasekla Claudie. Ta samá Claudie, která mě porazila vloni v Lounech a já jí to pak vrátila v Greenville i s úroky.

V neděli jsem startovala až v půl dvanácté, konečně jsem se trochu vyspala. Měla jsem dost času na rozježdění, stačila jsem i trochu zabloudit na kruhových objezdech, kterých je v Itálii požehnaně. Dobře to dopadlo, na druhý pokus jsem už odbočila správně. Na startu jedenáctikilometrové časovky jsem vyfasovala motorku, neboť trať nebyla uzavřená. Docela mě bavilo pokoušet se toho chlápka dohnat. Dvakrát se mi to povedlo. Dvakrát mě bohužel trochu vybrzdil před zatáčkou. Nechci být podezíravá - nebyl to náhodou úmysl? Ale 38 vteřin, které jsem ztratila na druhé místo mě to, myslím, nestálo. Dojela jsem třetí a potěšilo mě, že jsem jela průměrnou rychlostí přes 32km/h. Kdyby Karen nepodcenila Claudii, byla jsem třetí i celkově.... kdyby jsou chyby a mít devět bodů je lepší než nic. Věřím, že se jednou v balíku udržím.

Do prvního závodu světového poháru zbývá šest týdnů. Seženu si motorkáře a boxovací pytel. To by v tom byl čert, abych to Claudii zase nevrátila.