Vánoce

Dobu adventu nemám ráda. Je to doba, kdy je většinu dne tma. A moje tělo hlásí, že ve tmě se má spát. Místo toho vedu život, který je stejně aktivní jako v jiné měsíce, možná ještě aktivnější.

V práci doháním všechno, co jsem za rok nestihla. V posilovně začínám trénovat na novou závodní sezónu. A doma? Doma se bezmocně položím do postele a doufám, že útulno se vytvoří jaksi samo. Většinou postel velmi brzy opustím - zima vítězí i nad mou leností a já musím přiložit do kamen. Při té příležitosti - když už jsem na vozíku sjela do přízemí, se vypravím prozkoumat obsah lednice. Ta je nezvykle plná, neboť se musely utratit Zdeňkovy stravenky. Jsou v ní samé zdravé věci, prasečí hlavu obdrženou za vítězství v Českém poháru jsme už dojedli a na sulc, který jsem z ní udělala, teď zírám pokaždé, když se ve fitku převlékám do plavek. V březnu budu hořce litovat, že jsem si cenu snědla. Zdá se mi, že jsem tím otevřela svou třináctou komnatu a tělo teď už ví, že se šidit nenechá. Z jednoho chleba s lučinou a kouskem papriky naberu klidně půl kila.

Co mě čeká dál, na to raději nemyslím. Dívám se jen na příštích sedm dní. Pak už konečně bude Štědrý večer a po něm se najede do normálu. Ještě, že žijeme v době, kdy se dárky dají pořídit kliknutím myši a opisováním mnoha čísel z kusu plastu. Tak to jsem letos vyřídila úspěšně. Koupila jsem hafo užitečných věcí, a doufám, že je jejich příjemci nebudou nikdy potřebovat (vyprošťovací lopatku, lano, posypovou sůl, teplou deku, baterku, powerbanku...). D1 se přece pořád opravuje a jsou i horší silnice, co vám budu vyprávět. Stálo mě to majlant, každé dítě má svoje autíčko, které už bohužel není na setrvačník. Žijeme v opravdu skvělé době. Nevím, proč si ostatní pořád stěžují. Na auta ani na děti ještě nejsou emisní povolenky.

Přesto prožijeme ekologické vánoce - výbavu do aut jsem již předala, na Štědrý den se sejdeme s dětmi na Skypu a pošleme si už jen pár elektronických knih a fotek vánočních stromečků. Tradice je hezká věc, ale já tu štědrovečerní od dětství nenávidím. S tím nic nenadělám. Už v mládí jsem měla tendenci slavit vánoce jindy -  v říjnu, v dubnu  a tak. Vlastně proč ne i letos? Třeba v květnu pod skutečně rozkvetlým stromem nebo v červnu u moře. V červnu se budu, doufám, nacházet v Ostende. Severní moře nebude na koupání, ale já tam jedu závodit a něco dokončit. A když se mi to povede, mohl by se na mě malý dáreček, který připravují Silke s Vojtou, třeba už usmát. Přeju všem, aby se ve zdraví dočkali podobně úžasných dárků!