Ujeté pohádky 3

"Mámo," zaklapl Honzík notebook, "já už nechci být prostým člověkem, chci být pánem."

"O vůli je hej, ale víš-li pak, Honzíku, že abys byl velkým pánem, musíš do světa.  Mám starost, jakpak se v tom světě domluvíš."

"I což, to nebude takový problém, mámo, co nebudu rozumět, to mi překladač přeloží."

"Myslíš-li, že je to tak lehká věc, tedy jdi a zkoušej. Jen doufám, že nepotkáš zlé lidi a ve zdraví se domů navrátíš."

Honza strčil do kapsy chytrý telefon, sluchátka a nabíječku, nečekal ani na máminy buchty, beztak je mekáč na každém rohu. Nepředstavoval si svět příliš hrozný. Měl pocit, že ho z internetu dobře zná.

Šel do města a v tom městě uviděl velký dům. Na domě bylo velkými písmeny napsáno KPTZ. Honzík zkratce nerozuměl a navíc si myslel,  že takový velký dům musí patřit cizímu kapitálu, a proto se rozhodl, že dál do světa už nepůjde.

Z vrátnice ho poslali do dveří, na kterých bylo napsáno HR. Otevřel dveře a lekl se tak, že je málem zase přirazil zpět. V místnosti na sebe křičelo nejméně dvacet lidí. Hned za dveřmi se skupinka přetahovala o obří modrou myš.  Pár jich leželo na zemi zmožených bojem. Trochu v něm hrklo, tak moc hrrr do práce nebyl. Byl zvyklý na svůj klid na peci. Dřív, než se stačil otočit, popadla ho za ruku malá černovláska. „Budeš v týmu s námi, máme týmbildink.“

Honzík se zapojil do kolektivu a díky tomu získal svou první práci. V duchu si blahopřál, že nedal na starosti svých rodičů. Důležité je stát na správné straně. Černovláska byla šéfkou personálního oddělení.

Honzíka posadili do oddělení Compliance, kde měl na starosti stížnosti.  Jeho první dny na pracovišti byly plné nadšeného očekávání, co zajímavého uslyší. A byly to zajímavé věty:“Dej si na plochu linky na vérhaus, všechny folouapy najdeš v dešbórdech...“ „ Fatku nám řešili pévécáci a céeresko stejně budeme autsourcit..“ „Během daunloudu mi odešel disk. Padesát giga v háji“...

Rozuměl jen slovu háj, ale měl podezření, že giga nebude zvláštní plemeno koz. Byl z té řeči celý tumpachový. Každý večer si všechny věty poctivě opakoval  a občas je i posílal emailem domů.

Maminka při jejich čtení vzpomínala na dědečka, který ani na smrtelné posteli nezapomněl latinu, kterou se také naučil ve světě (sudkulatý - rystupije - tujekára – tentoryje).

Honzík si vzal za ženu princeznu z HR a žili šťastně dokud se nerozvedli. A to je konec pohádky, protože sportovci a malé děti musejí chodit spát před půlnocí.