Rok handbikerky

Rok 2015 nezačal úplně nejlépe, ale nakonec na něj nebudu vzpomínat ve zlém. Na handbiku jsem najezdila 7 865 km na tréninku, 788 km na závodech. Přinesl mi spoustu úžasných zážitků. Nepočítám k nim jen ty, při nichž jsem stála na stupních vítězů, ale bez nich by roční bilance nebyla úplná. Také by nebyla úplná bez poděkování všem, kteří mi pomáhají  - díky Honzo, Martine, Kristino, Alenko, Drahuško a samozřejmě Zdeňku. Všechny jsem vyjmenovat  nemohla, protože je často ani neznám jménem. Když se mi nechce sednout do handbiku, je mizerné počasí a ruce mě ještě bolejí z předchozího dne, vzpomínka na to, kolik lidí mi drží palce mě doslova vyžene trénovat. Měla bych jim rozdělit následující medaile:

-2x bronz ze závodu Světového poháru,

-2x zlato, 4x stříbro a 1x bronz ze závodů Evropského poháru EHC,

- celkové třetí místo ve Světovém poháru, čtvrté místo v UCI rankingu, vítězství v EHC a ČP Handbike.

Já bych si nechala jen páté místo v silničním závodě na Mistrovství světa. Bylo by hezké, kdyby se mi ho podařilo obhájit na Paralympiádě. Ještě lepší by bylo, kdybych konečně předjela handbikerky, které mi zatím ujíždějí.

Možná bych měla říkat, že chci přivézt z Paralympiády medaili, ale ta visí proklatě vysoko. Budeme se o ni prát i se závodnicemi kategorie H4. Koeficienty, kterými bude přepočítán čas naší kategorie Mezinárodní cyklistická unie ještě o dvě desetinky zpřísnila. Opravdu nevím, čím jsme si to zasloužily. Asi jezdíme moc rychle.

Stále však mohu o Paralympiádě mluvit jen jako o nesplněném cíli, neboť minimálně do konce března nebude nic oficiálně vyhlášeno. Nezbývá mi, než pilně točit klikami a pokračovat v krasojízdě.

Přeju všem šťastnou cestu!