První letošní závod
Na startu jsem stála se smíšenými pocity: mám lepší kolo, lepší trénink, jen zase o rok starší tělo. Poslední tři dny před závodem stávkovalo, jakoby snad nebylo zvědavé na novou, výrazně rovnější trať...
Musím přiznat, že jsem byla nejvíc zvědavá, zda s Aničkou, která mě zatím vždy porazila, pojedeme alespoň vyrovnaný závod. Trať mě nezklamala, Anička, respektive její handbike, ano. Praskla jí galuska a na skoro prázdném ráfku ujela osm kilometrů, než jí Milan vyměnil kolo. Neměla jsem s kým jet. První čtyři kluci mi ujeli. Tak dobrá asi nebudu, abych jim stačila. Ostatním chyběla buď forma nebo motivace (také se jim proti větru jelo hůř, neboť mají trochu větší odpor vzduchu). Jela jsem sama a když jsem dojela Marka a domluvili jsme se na střídání, zahnula jsem mimo trať. Viděla jsem protijedoucí auto, policajta, jak něco ukazuje...Navíc se tou ulicí vloni jezdilo. Okolostojící diváci sice ochotně rozebrali zátarasy, abych mohla pokračovat, ale přesto jsem do druhého kola vjížděla dost demotivovaná. Už jsem to jen tak šolíchala tréninkovým tempem. Dojela jsem ty z kluků, kteří mě mezitím předjeli. V zatáčce vydlážděné kočičími hlavami jsem se potkala i s Markem. Ležel na krovkách, kola handbiku se smutně protáčela nad jeho hlavou. Už u něj byli dva z pořadatelů, tak jsem pokračovala dál s blbým pocitem, že nevím, co se mu stalo. Dopadlo to dobře. Do cíle dorazil nezraněn.
Byla jsem první v ženách za 43 minut, o dvě minuty rychleji než vloni. Co ke svému výkonu říct? První běžec z Keni běžel pouze o 15 minut déle. S tak drahým vybavením musím jet příště půlmaraton rychlostí nad 30km/h! Celkově vyhrál Mirek s rychlostí okolo 34km/h a o šest minut rychlejším časem. Teď už jsem se trochu uklidnila. Cpu se perníkovou chaloupkou, kterou mi pořadatel vnutil jako odškodnění za prožitý stres, a duševně se připravuju na příští týden, kdy závodím v Itálii. Tam se chyby nedají napravit tak lehce.
Děkuju všem svým trenérům-sparingpartnerům. Bez těch, kteří mě na jaře doprovázeli na kole, by byl tenhle závod utrpením. I tak je stále na čem pracovat. Slibuju, že můj nový traťový rekord z Pardubic bude platit jen 12 měsíců!