Paralympiáda - příběhy MH1
MH1 je kategorie mužů - kvadruplegiků. Mají mnohem omezenější hybnost než paraplegici. Jednoduše řečeně, tricepsy jim témeř vůbec nefungují - s tím souvisí i nemožnost udržet kliky handbiku. S ochrnutím většiny svalů souvisí i změny ve fungování těla (snížená schopnost termoregulace, sklony ke kolísání krevního tlaku). Kategorie kvadruplegiků byla ustavena až okolo roku 2014, ale na Paralympiádě v Riu ještě pro ni nebyl samostatný závod. Většinou tam závodníci H1 ani nejeli - závodit dohromady kategorií H2, která má tricepsy na více než 80% funkční, nedávalo moc smysl.
Nicolas Pieter du Preez (narozen v roce 1980) je jihoafrický atlet v paratriathlonu. Byl prvním člověkem s tetraplegií, který dokončil Ironman Triathlon na Havaji - závod skládající se z plavání na 3,86 km, jízdy na handbiku 180,25 km a běhu (atletická formulka) na 42,2 km za 13 hodin a 20 minut!!!
Du Preez ochrnul v roce 2003 po dopravní nehodě. Ke sportu se vrátil v roce 2005 soutěží v rugby na vozíku, poté začal soutěžit na Berlínském maratonu a od roku 2012 byl sedminásobným vítězem. Na mezinárodních akcích soutěžil v atletice na letní paralympiádě 2012 a získal medaile v silničním závodě na mistrovství světa v letech 2014 až 2021. Mimo svoji atletickou kariéru pracuje du Preez jako analytik řízení rizik.
Maxime Hordies - ve věku 18 let si zlomil páteř při gymnastice a byl donucen zvyknout si na nový život. Sport i přesto zůstal jeho motorem. S handbikem začal závodit před 4 lety a nyní, v pouhých 25 letech má za sebou titul mistra světa v silničním závodě (2019). Letos titul neobhájil, nicméně v Tokiu chce stát na pódiu. Nebude to mít jednoduché - o medaili chce bojovat i český handbiker!
Patrik Jahoda - je o 3 roky starší než Maxime. Patrik píše:"Sport provází celý můj život. Už nejranější vzpomínky z dětství mám spojené se sportem V roce 2000 jsem začal s vodním lyžováním. Okamžitě jsem si to zamiloval a postupně jsem z fotbalu přešel k vodním lyžím. Líbilo se mi to, i když byly samozřejmě momenty, kdy se mi třeba nechtělo trénovat, ale rozhodně převládalo nadšení z adrenalinu." Na handbiku si Patrik užije adrenalinu také dost, pokud vezmeme do úvahy, že z kopce jede handbike rychleji než kolo a před zatáčkou brzdí a řadí Patrik loktem, neboť úchop má nefunkční.
Patrik je na vozíku od 14 let po nešťastném skoku do vody. Setkala jsem se s ním poprvé na závodě světového poháru v Castiglione v roce 2014. Pro nás oba to byla první ochutnávka toho, jak se závodí, neboť doma soupeře nemáme. Od té doby udělal Patrik neuvěřitelný výkonnostní skok. Určitě patří v Tokiu k favoritům. Kdybychom nepočítali italského reprezentanta, jehož klasifikace v MH1 je dost sporná, měl by Patrik medaili témeř jistou.