Ola, oi

Byla to hezká holka. Záplava tmavých vlasů vykukovala zpod závodní přilby. Vyzařovalo z ní mládí a spousta energie. Ta se hodí nejen holkám na vozíku, které milují rychlost. Rychlá jízda byla důvodem, proč teď leží v handbiku. Kdo by se chtěl vracet ve vzpomínkách do telecích let a opakovat špatná rozhodnutí, jejichž důsledky ho budou pronásledovat napořád.

Hodně chtěla vyhrát. Vytáhnout se před přítelem, se kterým si udělala výlet do Evropy. Ze země, kde není nikdy zima do země, kde je zima i v květnu. Do starobylého města s katedrálou a lidmi, kteří stále někam spěchají. Do města obklopeného poli, elektrárnami a dálnicemi. Teď stojí na silnici, která vede podél obří jámy. Stroje na jejím dně vypadají jako maličké dětské hračky. S takovými si jednou bude hrát její syn. Bude mít syna, její přítel už ví, jak se bude jmenovat.

Ale na to teď není čas. Leží v handbiku a soustředí se. Za pár minut odstartuje na trasu časovky. Doufá, že vyhraje. Poslali ji sem, do Evropy, aby zjistila, jak porazit ty, které přijedou za čtyři měsíce závodit do její vlasti.  Fouká studeně. Trasu si včera projela. Ale to bylo o deset stupňů víc. Počasí je tu proměnlivé jako krajina okolo. Nechápe, jak tu můžou žít lidé. Bez slunce, tepla a moře. Chce být doma. Pojede rychle, aby to měla za sebou. Do zatáček zlehka, aby si nerozbila kolo před důležitým závodem Světového poháru v Ostende.

Odstartováno. Proti větru se nejede lehce, ale po sedmi kilometrech se otočí a zpátky bude mít vítr v zádech. Trať není rovná. Naštěstí jede jako první a nemusí v úzkých zatáčkách nikoho předjíždět. V cíli je za jednatřicet minut. Je spokojená. Dala do toho všechno.

Za hodinu si prohlíží výsledky a už tak spokojená není. Jsou před ní všechny německé závodnice a ještě další tři holky z jiných zemí. Všechny kategorie se setřásly na jednu hromadu a těm více postiženým byl upraven čas přepočítacími koeficienty. Divná země. To nemají na medaie za pár centů? Adeus amigo, zítra bude líp...