Okolo Kolovrat

Okolo Kolovrat pole lán, hoj, jede, jede z lesa bajk. Rým je trochu kostrbatý, stejně jako silnice, po které bajk jede. Jede poprvé, vítr hvízdá okolo uší a ruce přestávají zábst, jede podruhé a jezdec se s radostí se rozhlíží zimní krajinou, jede potřetí - na kliky sedla těžká deka, točí se pomaleji a pomaleji. Kruci, to kolo snad samo brzdí....

Ze zimního tréninku se vracím unavená psychicky i fyzicky. Přesvědčuju se, že je to normální. Celý leden jsem seděla na trenažéru. Neflákala jsem se. Po každém tréninku jsem ždímala tričko, přesto návrat na silnici bolí. Hlava si pamatuje, jak rychle se jezdilo na podzim. Najednou to nejde. Ruce odmítají poslouchat pokyny. Někde v paměti je uloženo, že s podobnými pocity jsem se vracela z prvních tréninků na silnici vloni v březnu. A tak nezbývá, než být nezdolným optimistou a věřit, že když to jezdilo vloni v květnu, červnu, červenci půjde to i letos. A letos to musí jezdit hlavně v září.

I čas, kdy nesedím na handbiku je plný protikladů. Podle seznamu čítajícího asi 15 položek řeším vše, co jsem odkládala na zimní měsíce. Věci se kupí, šmodrchají a někdy překvapivě úspěšně rozuzlují. Tak si každé ráno otevírám mobil a čtu denní úkoly - audit, korporáti, běžky, kryt, ložiska, přední kolo (nebo alespoň ráfek!), návleky, obal, grafika, pokračování Paradeníku, překlady, zavolej, napiš, kontaktuj... tak sakra alespoň piš!).

Psala bych, ale deset minut denně mi nestačí ani na to, abych posoudila smysluplnost toho, co jsem předešlý den napsala. Snad v březnu bude více času (do seznamu připisuju: soustředění - rezervovat hotel!!).