Počerady-Louny počtvrté
Krásné fotky ze závodu od Honzy jsou tady: https://partafoto.rajce.idnes.
(normálně na obrázky kašlu, ale tyhle jsem sem dát musela, protože to nejsou obyčejné fotky, ale obrazy. Z mnoha tváří, včetně té mé, se dá vyčíst o pocitech v cíli víc, než z celého následujícího textu).
Závod z Počerad do Loun je krátký, rychlý a skvěle připravený. Nechápu, proč mě stojí vždy tolik sil. Před čtrnácti dny v Pardubicích jsem přijela do cíle svěží s osobním rekordem. V Lounech rekordy nepadaly, trochu foukalo a to narozdíl od loňského roku proti nám, přesto se můj čas loňskému blížil nejvíce ze všech jezdců ve startovním poli. Je samozřejmě otázka, zda jsem se vloni neflákala (ale měřič tepové frekvence vyplivl letos i vloni prakticky identickou křivku). Po dojezdu jsem půl hodiny lapala po dechu. Handbike byl vylepšený o zadní disková kola. Zda se to projevilo na průměrné rychlosti netuším. Chvíli jsem měla pocit, že mě vítr ponese opačným směrem, než kudy se mělo jet. Abych byla konkrétní. Vyhrála jsem časem 27:04. Vloni jsem jela 26:20. Nejrychlejší Čech jel 15 km za 22:52. Čas absolutního vítěze 21:17. Byl jím nejrychlejší muž světa Rafal Wilk z Polska. Z jeho rychlosti mám deprese - a asi nejen já.
Závod byl hezký, vyjetí na nové kvalitní silnici u Budyně nad Ohří bylo skvělé (všem cyklistům a handbikerům doporučuji - vidíte kopce Českého středohoří a přitom jedete po rovině). Čekání na slavnostní večer jsme si krátili povídáním se psem, který měl hlídat stavebniny v zapadlé vísce a byl neskutečně vděčný, že jsme u něj zaparkovali. Sežral buchtu i sušenky a kdybychom s sebou měli i buřta, mohly být celé stavebniny naše.
V neděli jsem si zajezdila s Radkysem z Kolovrat, uvařila polívku, dopsala předchozí článek a konečně alespoň chvíli pracovala na auditní zprávě.