Na handbiku počesku 5 - Mácháč
Původně jsem chtěla jet do Mimoně, ale po ránu jsem byla sama trochu mimoň a než jsem se vypravila, žhavilo slunce takovým způsobem, že Mimoň se ukázala mimo. Tedy mimo dosah včasného návratu. Skončili jsme 20 km blíž ku Praze, v Bělé pod Bezdězem. Bělá se Mimoni podobá. Je také trochu mimo hlavní turistické cesty.
Okruh: Bělá p. B-Bezděz-křižovatka Doksy-Staré Splavy- křižovatka Doksy - Hradčany-Kuřivody-Bělá p.B.
Parkování: Bělá p.Bezdězem, Masarykovo nám.82, vyhrazené parkování
Délka trasy: 55 km (bez zajížďky na Staré splavy jen 42km)
Celkové stoupání: 415m
Doba jízdy: cca 3 hodiny
Povrch: 70% skvělý asfalt, 30% „kdysi asfalt“, 100m nezpevněná cesta
Začíná se mi nedostávat výletů po rovině. Také začínám chápat, proč jsou v Česku tak oblíbená horská kola. Kvůli obavám, jaká bude kvalita cyklotrasy č.3045, jsme vyrazili z Bělé po silnici 268, na kruháči první odbočkou k halám nějaké továrny a pak už nezbylo než jet doleva a přetrpět asi kilometr po frekventované silnici č.38. Z ní jsme odbočili hned, jak to šlo, na Bezděz - Dvůr. Až pod hrad byla silnice ucházející, pak se změnila v to, co označuju "kdysi asfalt", tj. náznaky asfaltu tam byly a cyklista mohl mezi dírami prokličkovat, nikoli už handbiker. Naštěstí vedla cesta z kopce a tak jsem rychlostí cca 16 km/h, abych neničila galusky, dorazila až k silnici před Doksy. Silnici jsem si musela zasloužit a přejet ještě 100 m lesní cesty. Pak začal handbikerský ráj v podobě silnice na Staré splavy s pruhem pro cyklisty. Sice tak úzkým, že se na něj handbike nevešel (nechápu, proč v Německu to jde a u nás ne), ale na to už jsem zvyklá. Silnice byla v sobotu dopoledne prázdná. Vzhledem k tomu, že Doksy se Starými splavy spojuje kratší silnice na druhé straně jezera, je tahle mírně zvlněná široká asfaltka opravdu ideální pro trénink časovky. Asi proto jsem si ji projela i nazpátek.
Ve Starých splavech se dá vykoupat - je tam malá plážička pod dubem, jen se musíte vyškrábat nahoru a pak zase dolů, což bez pomoci další minimálně jedné osoby jde na handbiku dost ztuha. Já už se kdysi v Mácháči koupala a nemusím mít všechno.
Z křižovatky před Doksy jsme pokračovali po silnici 270 na Hradčany. Před letištěm je vpravo afaltka se závorou. Tady začíná inlinová 5 km dlouhá trasa, která končí ve vesnici Kuřivody. Normálně bych ji přenechala inlinistům, ale dnes jsem musela zaimprovizovat, vypadalo to na déšť a já se nechtěla zdržovat slalomem mezi kameny (cyklotrasa vede severněji). Měli jsme kliku a žádného inlinistu jsme nepotkali. V Kuřivodech jsme zahnuli doprava a vrátili se po silnici do Bělé.
Tady nás čekala odměna za přestálé útrapy. Okolojdoucí domorodec nás po otázce na nejbližší restauraci poslal na roh a pak rovně (Arnoštská ulice), do „Cukrárny a jídelny Bělá p.Bezdězem“. Po překonání jednoho schodu jsme se dostaneli o třicet let nazpátek. Chyběly jen umakartové stolečky. Zato nechyběl indiánek za 9 Kč. Měla jsem štěstí, byl poslední (něco mi to připomnělo). Zdeněk si dal moravského brabce. Měli i nealko Birrel a pivo je, jak známo, nejlepší ionťák. U Vietnamce na rohu jsem navíc zakoupila brambory, které musel někdo vytáhnout ze země jen pár hodin předtím. Byly v neděli k obědu a chutnaly jak brambory, na rozdíl od těch, které jsem koupila před dvěma týdny v Říčanském Tescu.
Konec dobrý, všechno dobré.