Maniago, Ostende, Emmen...

Na webu UCI se objevil kalendář závodů na příští rok a výše uvedená města budou dějištěm závodů Světového poháru. Připadám si poprvé po třech letech jako zkušená závodnice :-) Hurá, pojedu do míst, v nichž už jsem byla a kde se mi líbilo. Nejsem sama, kdo je tímto výběrem nadšený. Také ostatní paracyklisté jsou rádi. Víme, co nás čeká, a na co se musíme přes zimu připravit.

Maniago je v Itálii, v podhůří Dolomit. Časovka byla v roce 2015 mírně do kopce a přestože byla poměrně krátká, skončila jsem pátá. Silniční závod  je trochu psycho, neboť první sjezd končí nepříjemnou zatáčkou. Ten, kdo neudrží příval adrenalinu na uzdě, v ní s velkou pravděpodobností skončí.

Belgické Ostende je dějiště závodu Světového poháru 2016, také odsud mám dvě pátá místa. Bude těžké je obhájit. Alespoň pokud bude závodní pole stejně kvalitní jako v Brazílii. Oba závody se jedou na rovinatém okruhu se zpomalující technickou pasáží uličkami lázeňského města.

V Holandsku, v Emmenu, byl také moc hezký závod. Holandsko je země plná sportujících lidí, zajímavé přírody a nevyzpytatelného počasí.

Začínám se těšit na příští sezónu. Po čtrnáctidenní pauze se konečně zase posadím do handbiku. Vybalila jsem trenažér, který přiletěl teprve před týdnem z Brazílie, našla jsem neoprénové kalhoty, které jsou neocenitelnou součástí oblečení v deštivém počasí, snad někde najdu i blikačku na zadní nápravu...

Zbývá jen maličkost. Koupit si nový handbike. Pokud chci závodit a ne se pouze vozit, nic jiného mi nezbývá. Jsem zvědavá, zda nákup stroje bude stejně komplikovaný jako před třemi lety, kdy trval čtyři měsíce. Doufám, že se na novém kole svezu dříve než v březnu.

Prozatím plním sliby a čtu si v dopravních předpisech. Asi mi opravdu nezbude nic jiného, než sednout za volant a otestovat silnice s jiným typem vozidla než je handbike. Ostatní účastníci silničního provozu se mají na co těšit...