Jak se jezdí s Bárou a běhá s Lubošem

Vloni jsem slíbila, že vydám pokračování Paradeníku. Později bych si nejraději nafackovala za neuvážený slib. Byl to boj a kdo v něm vyhrál, se teprve uvidí. V tuto chvíli jsem jen ráda, že skončil (text jsem odeslala paní spisovatelce DF a čekám).

Konečně mám čas číst i něco jiného než vlastní bláboly. Třeba o běhání www.dlouhybeh.cz . Čtu napínavé vyprávění o Terry Foxovi. U článku je fotka, která tvoří polovinu příběhu. Je na ní, jak běží s úplně nemožnou protézou, pahýl nohy do krve otlačený. Kolik kroků trvá maraton? Kolik maratonů musel uběhnout, aby vznikla legenda?

Čtu dál. Emil Zátopek. Další legenda. Před vánoci jsem si koupila knihu Pavla Kosatíka Emil běžec. Na to, kolik stála, za moc nestála. Od Kosatíka jsem četla lepší knížky. Škoda, že se pan Kosatík nespojil s Lubošem, autorem většiny článků na webu, který umí o běhání psát. Nejen psát. Pokud si dobře pamatuju, nebyl daleko od překonání magického času 2:59:59 v maratonu. Uběhnout čtyřicet dva kilometrů pod tři hodiny je pro amatéra zhruba podobný výkon jako přeplavat La Manche, pokud plavete jednou týdně v bazénu, nebo ujet na handbiku maraton ve stejném čase jako Christianne Reppe.

Manžel také běhal. Také uběhl maraton těsně nad tři hodiny. Už neběhá. Od té doby, co jezdí s Bárou....  Prý snad za rok. Proč vlastně ne.