Istrijské variace

"Antoniči, Kostiči, Nova Vas, doprava nebo doleva?"

"To je jedno, hlavně jeď."

"Straniči, Ladiči, Gediči, nemotáme se tu v kruhu do pi...?

"Čo já viem? Hele oslíci. A za tou ohradou jsou stříbrné krávy."

"Zeptej se, jestli jedeme správně. Třeba támhle, jak stříhají vinohrady."

"Nebudu se ptát, minule na mě mluvili německy."

Musela jsem se smířit s tím, že jsme po istrijských silnicích jezdili ne úplně podle mého ranního plánu. Nicméně křivolaké silničky z kopce do kopce nás téměř každý den zavedly na kraj "propasti" do Vižinady. Odtud byl náš hotel vzdálený jen něco málo přes dvacet kilometrů sjezdu. Místní policajt nás hned zkraje varoval slovy "go easy", čímž myslel zřejmě, abychom byli opatrní. Nevím, zda šedesát za hodinu odpovídalo jeho představě o opatrné jízdě, ale měli jsme štěstí a z boční ulice nám v nejprudším kopci nikdo dráhu nezkřížil. Když jsem koncem týdne viděla, jakou rychlostí sjížděli k limskému fjordu profesionálové, nedivila jsem se policistovu varování. Místní jsou na cyklisty v tomto ročním období zvyklí a většinou se mi vyhýbali velkým obloukem. Ani ostatní cyklisté z našeho hotelu s nimi neměli problém.

Bylo příjemné být součástí velké cyklistické přípravy na jaro, které u nás doma v tu dobu ještě tvrdě válcovaly sněhové přeháňky. Tady, o pouhých osm set kilometrů jižněji bylo v plném proudu. Projevovalo se kobercovými nálety krokusů, konikleců, petrklíčů a sedmikrásek. I z mé přízemní perspektivy bylo na co se dívat. Z červené, čerstvě zorané země koukaly bílé kameny, na kopcích trůnily kamenné věže původně italských vesnic a na obzoru byl vidět  zasněžený vrchol Učky. Kousek za Baratem byl velký lom, kde se těžil mramor. Víc než kamenné kvádry mě zajímala vlhkost vzduchu, neboť vápenec jak známo za deště pekelně klouže. Naštěstí nepršelo, jen občas fouklo. Na přímořský vítr si budu muset v této sezóně zvyknout.

Pozdní odpoledne jsme trávili u moře pod borovicemi. Nikde nikdo, jen šumění vln, zapadající slunce a vyhřátá podesta, na které se za pár měsíců budou opalovat tisíce těl. Krmili jsme racky. Vlastně jednoho racka. Paní racková přenechávala nezdravou krmi rozumně svému choti, který dohlížel i na to, aby si mladí nezvykali na snadný způsob obživy. Fandila jsem mu. Také si myslím, že dostatek zdrojů kazí morálku.

Po sedmi dnech ukazoval cyklopočítač 550 kilometrů. Skvělá dovolená.