Drsné Švýcarsko

Nejsem objektivní. A proč bych také měla být? Určitě jen náhodou jsou mé zážitky ze Švýcarska pokaždé trochu drsné. Může za to má šetrnost? Dát 2400 Kč za přespání jednoho člověka v pokoji bez koupelny pro vozíčkáře (!) mi připadá moc. Raději si koupím dvě galusky Tufo a budu mít o čem psát, neboť pohled z lesa na Švýcarsko a Švýcary je zajímavější.

Do lesa poblíž vesnice Knutwil jsme přijeli v pátek ráno. Po noci převážně strávené v autě, jsem na dvě hodinky natáhla nohy před zaparkované auto. Doufala jsem, že na nás obezřetní Švýcaři nezavolají policii. Les byl soukromý (ocedulkován rodinou Moosových) a soukromé vlastnictví je ve Švýcarsku svaté. Nezavolali. Plus bod.

Okolo poledne jsme v drobném, ale vytrvalém dešti šli prozkoumat, kudy se pojede časovka. Při té příležitosti jsme zjistili, že vesnici tvoří jen pramen minerálky, továrna, kde se voda balí, bytovka pro pár zaměstnanců a farma. U farmy u výběhu s prasátky jsme v družné konverzaci se zvířaty strávili půl odpoledne. Pak přestalo pršet a mohli jsme konverzovat i s jinými inteligentními bytostmi, neboť handbikeři přijeli prověřit trasu. S výjimkou prudkého stoupání hned za startem byla trasa časovky rychlá. Nasadili jsme disková kola a doufali, že nám bude vítr nakloněn. Načerpali jsem si vodu v parčíku u továrny, kde byl pramen volně přístupný, neboť mi bylo jasné, že zítra bude v ceně startovného (1250 Kč) jen maximálně jedna malá lahvička (skutečně byla, dostali jsme na ni voucher!). Co se týká spořivosti, mám co dohánět. Mínus bod.

Dojela jsem ve slušném čase před Francescou z mé kategorie a mezi oběma Sandrami z H4. Starší Sandra je paralympijská medailistka a proto jsem byla spokojená, že mi na své domácí trati "dala" jen necelou minutu. Ilegálně jsme se s Francescou vyfotili u stupňú vítězů (victory ceremony byla jen pro vybrané kategorie = mínus dva body).

Odpoledne jsme jeli k jezeru do městečka Nottwil, kde se vloni konalo mistrovství světa. Už tehdy jsem si tam vyhlédla kemp.

Jaké bylo mé překvapení, když nás jeho majitelka odmítla. Nejprve tvrdila, že je plno. Po mém udiveném pohledu na prázdná místa na trávníku dodala, že prší. Jak souvisí déšť a vypovězení z kempu mi došlo až později. Vždyť já bych jí kolečky vozíku rozhamtala pečlivě udržovaný trávník! Mínus bod, možná mínus dva - vyhnal by někdo z kempu v dešti chudáčka mrzáčka?

No nic. Jeli jsme do jiného kempu, také u jezera, také s vypiplaným trávníkem, ale s normální obsluhou, která nám dala nejlepší místo u domečku se sprchami a záchodem. Skvělými sprchami! Takové jsem nepotkala ani ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Abú Dhabí (plus bod).

Kempař, když viděl, že sedíme pod střechou domku na betonovém chodníčku (pršelo a pod střechou bylo lépe), málem kvůli nám vyhnal děti ze společenské místnosti s televizí. Musela jsem ho přesvědčovat, že je nám venkovní výhled na jezero milejší (plus dva body).

V neděli nepršelo, ale obloha nevěstila nic dobrého. Na startu maratonu byly kousek od nás na handbicích děti - předposlední fotka zde   - předposlední fotka v přFotky (plus pět bodů).

Po startovním výstřelu jsme se Sandry, Francesca a já zařadily do vláčku. Byla jsem ráda, neboť nerada jezdím na plné pecky v místech, kde to neznám.

Poctivě jsme se střídaly, ani Sandry se nechtěly unavit. Vlastně jsem poprvé zažila férové střídání mezi "babami". Po třiceti kilometrech jsem za to zkusila vzít v mírném stoupání. Podařilo se mi trhnout Francescu, ale Sandry se udržely. Naopak mi po chvíli zkusily cuknout také. To se jim nepovedlo. Svezly jsme se spolu až pod záverečné stoupání. Tam mi obě ujely. Mladší mi dala v cíli deset vteřin, starší dvacet. Svou kategorii jsem vyhrála (čas 1:13,07), získala patnáct bodů do rankingu. Auto nás tentokrát dovezlo až domů. Co si přát víc?

P.S. Pokud sečtu plusy a mínusy, nula od nuly pojde. Hlavně, že jsme ve zdraví doma a celé čtyři týdny budeme v ČR. V sobotu 18.6. závodíme v Lounech. Všechny čtenáře webu srdečně zvu https://askelna.cz/?page_id=311&lang=cz