Zimní sporty

„Drž ty stablíky rovně!“

„Padá ti vnitřní rameno!“

„Narovnej se!“

Tohle zaznívalo na jedné ze sjezdovek na Severáku v prvním únorovém týdnu často.

Potkalo se tam na kurzu pořádaném Parapletem sedm vozíčkářů, kteří se chtěli naučit jezdit na lyžích a dva, kteří se v tomtéž chtěli zdokonalit.

Upřímně řečeno, já jsem se na kurz přihlásila kvůli běžkám. Chtěla jsem zjistit, zda je to skutečně taková dřina, jak všichni vyprávěli. Těšila jsem se na známá místa - Hřebínek, Nová louka, Kristiánov, Knajpa, Smědava – a na tvrdě zasloužené pivo na Jizerce. Nenapadlo mě, že sníh ani v únoru nenapadne.

Trochu rozladěná z této skutečnosti jsem se v neděli dopoledne nechala naložit do vozidla, jehož vzhled můj pocit přepravy dobytčete na porážku ještě umocnil. Své poslední sjezdové lyže jsem odložila do sklepa před 25 lety a vůbec mi nescházely. V té době se stály hodinové fronty na vleky a jediná sjezdařská disciplína, která se v Čechách provozovala, byla jízda v boulích.

V duchu jsem si myslela, že má výuka jízdy na jedné lyži skončí první lekcí, kdy po zhruba deseti pádech se už nikomu nebude chtít mě stále zvedat. To jsem se přepočítala.

Obdržela jsem kompletní sadu informací, jak na lyži stát, nechat se táhnout vlekem nahoru, křižovat sjezdovku z jednoho konce na druhý, zastavovat smykem a padat, pokud se předchozí nezdaří. Obdržela jsem strážného anděla v podobě Báry, která měla zabránit trvalým následkům plynoucím z mé nešikovnosti. Po necelých třech hodinách snažení jsem musela zkonstatovat, že to asi půjde. Co mi také zbývalo, když jsem viděla, jak statečně se s tím perou ostatní. A jak se Tomáš, Jirka, Lenka a další členové podpůrného týmu snaží, aby nás něco naučili.

Ke konci týdne jsem už zvládla carvingový oblouk nejen teoreticky. A došlo i na běžky. Martin se dobrovolně proměnil v tahouna (do kopce) a brzdiče (z kopce), a já se podívala na většinu míst Jizerské magistrály.

Kdybych to měla závěrem zhodnotit:

a) všichni jsme z kurzu odjeli zhruba ve stejném zdravotním stavu, v jakém jsme přijeli,

b) naučili jsme se lyžovat a nebát se lyžovat,

c) skvěle jsme se u toho pobavili.

Co si přát víc? Díky!

P.S. Trochu předčasně jsem se pustila i do závodění. Že na to ještě nemám, je patrné z poslední fotografie v galerii. No co. Odřená kůže se rychle zahojí, ale zážitky zůstanou.