Ze zákulisí

"Co pořád děláš? Ještě trénuješ?" Tyhle otázky miluju. Pořád trénuju. Kdybych přestala, nikdy se nedám dohromady. Jezdím při teplotě nad pět stupňů, ale jen dvakrát týdně. Někdy třikrát, pokud se potřebuju zbavit kalorií z čokolády. Jezdím, na tachometr se radši nedívám. Za zády už mi nesedí opice, ale slon! Jezdím a divím se, kam zmizela ta rychlá hanbikerka, která kopec vylétla dvadvacítkou. Jezdím a doufám, že ji v sobě na jaře zase najdu.

V mezidobí se soustředím na pracovní úkoly a plnění svých marketingových závazků. Právně sice žádné závazky nemám, ale jsem lapena v síti. Vlastně vůbec nevím, jak jsem se do ní dostala.

Marketing a média, to je věda. Její "obětí" je každý, kdo nežije v pralese. Takových lidí moc nebude, s médii komunikuje kdekdo - chytré mobily mají i bezdomovci na hlaváku, které vidím ráno krást elektřinu Českých drah, neboť baterie dnes nic nevydrží. Já bez sítě taky ne. Bohužel jsem poslední dobou i předmětem marketingu, nikoli jen konzumentem. A nejsem si jistá, zda je to dobře.

Je to síla, kterou dobře dokumentuje graf sledovanosti tohoto blogu webnode11_19.PNG.  Co se stalo 11.11.? Kromě toho, že nepřijel Martin na bílém koni, vyšel článek na deník.cz www.denik.cz/ostatni_sport/spadla-z-hrusky-ted-je-nejlepsi-na-svete-antosova-mysli-na-tokio-20191111.html. Deníku, s díky tvá! Kdo byl iniciátorem článku?  Marketing Toyota ČR, pro kterou jsem točila video www.youtube.com/watch?v=ddC2Csck_Ps.

Proč jsem točila video? Protože Toyota je generální partner Olympiády a Paralympiády 2020. A také proto, že ctím závazky k organizaci, která mě na hry (možná) pošle. Byla jsem požádána i o to, abych si text napsala sama. Je to dobrý text? Něco jsem chtěla sdělit, ale nevím, zda se mi to podařilo. Ostatně i v tomto blogu píšu občas také pěkné kraviny (s dobrým úmyslem :-) Můj výkon v shotu Rewrite the Stars je amatérský. Obávám se, že takhle se hvězdy nepřepisují. Je mi líto. Stálo mě to spoustu času - cenného a neplaceného.

Byla bych ráda, kdyby Paralympiáda měla myšlenku prezentovanou profesionálně. Neboť my musíme ve světové konkurenci podávat profesionální výkony. Chtěla bych, aby bylo vidět, že má dnes mnohem blíž Olympiádě. Že to není sešlost ligy "hobíků". Asi by se mi při prezentaci Paralympiády neměla vybavit věta z Nohavicovi písničky: "Hej Máňo koukni na ty bambuly ...". Problém trochu je, že tohle vidí jen ten, kdo zažil oboje: ligu hobíků i Paralympiádu.

Zatím mám pocit nepochopení. Nepochopení toho, že nějaká myšlenka, vize, cíl, jsou potřeba. Nepochopení toho, že bez vyslovení vize je smlouva s mediální agenturou k ničemu. Mediální svět není jednoduchý, ale český rybníček není tak velký, aby jasnou vizi nevstřebal.  Že je to možné dokázali před pár měsíci marketingoví kouzelníci parahokejistů - na jedno utkání MS v Ostravě přišlo přes sedm tisíc diváků.

Škoda, že paracyklistika a paralympionismus obecně, není parahokej. Rozhodně nechci mít u tratě sedm tisíc lidí, ale současný obraz paralympionika je tristní. Přestože ho nikdo nedefinoval, neprosazuje, neprezentuje, tak tento obraz existuje. Výsledkem ignorance médií nikdy není neutrální "nic".

Mělo by mi to být jedno? A vy ostatní budete protestovat proti tomu, kdo nám vládne o tři úrovně výš? Není lepší začít dole? A co vlastně ode mě čekáte, že napíšu. Spadla z hrušky...