...už zase nový rok?

Uvažujeme doma o tom, že budeme střídání roků ignorovat. Sotva si člověk zvykne na jednu číslovku, už je tu nová a další a další. Mě úplně stačí ke štěstí střídání měsíců, dnů a ročních období. Dělat svátek z předělu roku je zbytečná námaha. Jediné pozitivum je, že díky Silvestru vídám své letité kamarády a dovídám se, co je u nich nového. Dřív jsem je vídávala častěji, ale letní tábor odpadl mou neschopností pohybovat se v lese a také kvůli nabitému závodnímu kalendáři.

Nový rok je den bilancování. Já už bilancovala po sezóně, která skončila v říjnu. Nyní mám hlavu těhotnou novým tréninkovým plánem a doufám, že se po devíti měsících narodí něco hezkého. Ačkoli začátek těhotenství bývá vždy docela krušný.

Týdenní výpadek plynoucí z adaptace organismu na zlomenou nohu jsem dlouho a pracně doháněla. Pro ty, kdo nejsou denně konfrontováni s čísly své tepové frekvence a aktuálního silového výkonu, bych posledních 30 dní přirovnala k pokusu uvést do chodu motor auta, které zastavilo po dlouhé cestě na dálničním odpočívadle. Po pár minutách odpočinku už auto nechce naskočit. Pak motor sice naskočí, ale zní nějak divně... Co zbývá majiteli opuštěnému v zemi nikoho, v mrazu a tmě? Nasedne a v duchu se modlí, aby auto ještě chvíli vydrželo. Aspoň na hranice. Nebo aspoň k nejbližšímu motorestu...

Ve chvíli, kdy se můj "motor" rozběhl a auto jede rychlostí srovnatelnou s loňským rokem, jsem si pro chvíle dlouhých zimních večerů pořídila v povánoční slevě knihu Prof. Pavla Koláře "Labyrint pohybu". Bohužel jsem ji přečetla moc rychle. Podle názvu jsem čekala něco trochu jiného. Možná má název nějaké marketingové opodstatnění, ale knížka je spíše o labyrintu mozku než pohybu.  Chtěla jsem se dozvědět něco více o geniálních diagnostických schopnostech, ale pan profesor je příliš skromný a paní redaktorka se pohybuje většinou na úplně nezajímavé rozlišovací úrovni. Nejsme zklamaná, je tam pár extrémně zajímavých pasáží. Většinou jsme se dozvěděli něco, co už dávno víme (na tom jsme se shodly s kamarádkou, se kterou nás spojuje kromě výšky i záliba v pohybu). Ale díky knížce budu moci své blogové úvahy podepřít citátem autority :-)

Citát na leden: "Kdy lze u dítěte poznat, jestli je nebo není pohybově šikovné, neboli nadané pro sport? ....U mladého sportovce nás nezajímá, kolik udělá shybů, kliků, nebo sedů-lehů,...ale podle testů na ideomotorické funkce to můžeme vědět celkem záhy. Bez jejich kvality většinou sportovními hvězdami nebudou, i kdyby trénovaly od rána do večera."

Můj dovětek: Milé děti, pokud jste od mládí nešikovné jako já, nezbývá vám nic jiného než se jednou důkladně přerazit a udělat kariéru v paralympijském sportu :-)