Pozitivní Vánoce

Jsou Vánoce roku 2020. Snažím se být pozitivní, ale moc mi to nejde. Okolnosti tomu nejsou nakloněny. Koronavirus. Omezení. Žádné návštěvy. Za okny příšeří i v poledne. Bolavé zápěstí. Zabitý králík. To poslední je vlastně pozitivní. Jinak by letošní králíčata sežrala králíkárnu.

Nějaké další pozitivní zprávy? Zdeňkovi se podařilo nařídit chytré hodinky, které dostal pod stromeček. A to není jen tak! Není to dlouho, co neuměl ani vytvořit tabulku ve Wordu. Hodinky nás dnes probudily ve tři ráno s hláškou, že je na čase se hýbat. Tohle nás všechny čeká? Kromě vlády nás bude buzerovat i pitomá "chytrá" elektronika? Proč já jen nakupovala/volila?

Elektroniku se podařilo zkrotit. Jsem na Zdeňka hrdá. Zvládl to i bez přítele na telefonu. I já už zažila ten pocit, že zatímco se svět přes noc kamsi posunul, já zůstala stát na místě. Není příjemné s vypětím všech sil dohánět dobu. Ale ani být mladým není žádný med - nedávno jsem na fejsbuku viděla, jak dva mladíci dostali za úkol vytočit telefonní číslo na telefonu se sluchátkem z doby mého mládí (dle překladače "Dva 17 leté se pokoušejí vytočit rotační telefon"). Moc vtipné. Zároveň jsem si uvědomila, že bych nechtěla být mladá. Kam se svět dostane za padesát let?

A do toho svátky. Se studenou sprchou (otužování je teď v módě a kotel předevčírem expandoval), handbikem v trenažéru a horou nádobí. Myčka nás opustila poté, co usoudila, že ji nepotřebuji - prý se musí používat častěji než jednou za 2 měsíce. Sportovní pomůcky odcházejí naopak proto, že je používám moc často - a to i tak blbuvzdorné věci jako hůlky na "nordic walking". Včera mě vypekly při návratu domů - najednou jsem držela jen rukojeť a hůlka se válela v příkopu. Musím zjistit, zda to půjde spravit (samozřejmě, že půjde, ale to radši dvě hodiny na trenažéru než vzít do ruky šroubovák). Kde je ta doba, kdy jsem milovala každou změnu? 

Zvládám už jen omezené množství změn. Například uspořádat po Skypu rodinou videokonferenci Brusel-Střížkov-Kolovraty. Jde to i bez nutnosti mít účet v aplikaci, což je krajně podezřelé, ale spojení fungovalo. Roční Noru jsme prý strašili českými maňásky a zpívajícím psem z Lidla (asi bych se také bála). Bylo nás devět, včetně nevylezlého bezejmenného. Doufám, že jsme ho tím namotivovali, aby do tří týdnů vylezl a seznámil se s praštěnými prarodiči. My dva se Zdeňkem zase máme motivaci dožít se doby, kdy si budeme s vnoučaty povídat bez pomoci satelitů. Takový "houpy, houpy, kočka snědla kroupy" se přes obrazovku blbě sděluje. Neverbální komunikace prý tvoří 70% lidské komunikace. To neříkejte dětem, kterým nejdou jazyky. Ale pro nás dva pohrobky povinné ruštiny je to dobrá zpráva. Musíme ji - totiž tu neverbální- trénovat, v Japonsku se bude hodit.

Vánoce skončily pozitivně. Včera s námi totiž večeřel náš nejmladší. Nevím, proč si myslel, že chci znát jeho dnešní výsledek antigenních testů :-)