Nekrolog handbikerky

"Letos musím zrychlit, týjo,

Za osm měsíců čeká Tokio.

Aspoň třicet wattů přidat,

Sílu, výkon, váhu hlídat,

Urvat první místo,

Věk je jenom číslo…"

Na boku teď odpočívá její handbike v trávě,

Netušil, že takhle skončí kvůli staré krávě.

Většina lidí má ráda duhu. Děti si při ní přejí přání, umělci ji malují, snílci se za ní honí, ale Vodnář má přede všemi náskok. On totiž na jedné takové duze žije. A co víc, celou ji rozebral a prozkoumal. Kousek po kousku, barvu po barvě, a přesto v ni věří. Není lehké věřit v něco, o čem víte, jaké to doopravdy je, ale Vodnář je v podstatě realista, i když někdy sní ve verších.