Na handbiku po česku 9 - do Plzně

Plzeň je spojena s Prahou nejkvalitnější dálnicí a proto jsem doufala, že mnoho motoristů nebude mít důvod jet v neděli dopoledne po silnici, která dříve obě města spojovala. Předpoklad se potvrdil. Bylo to příjemné svezení místy, kudy kráčela historie.

Parkování: Kaufland Beroun (výjezd č.18 z D5)

Délka trasy: 60 km

Celkové stoupání: 725 m

Čistá doba jízdy: necelé 3h.

Povrch: asfalt

Poslední dva výlety jsem absolvovala sama a docela jsem si to užila. Je fajn jet s pocitem, že pokud zabloudím, nikdo jiný to neodnese. Asi proto jsem nezabloudila. Itinerář tvořilo sedm průjezdních bodů, z nichž každý by vydal na samostatný výlet. A protože jsem cestou neměla co dělat - silnice č. 605 byla široká a rovná - přemýšlela jsem nad tím, jak je čeština krásná.

1. Králův Dvůr, pojmenovaný podle dvora, který tu postavil král (Václav I. ), místo kdysi významné, nyní přeťaté dálnicí jako odstrašující případ toho, že rychlost cestování nepřidá městům na půvabu.

2. Žebrák, pojmenovaný podle žebra (skalního) je známější zřícenínou než sousední Točník. Do královských rukou se dostal za Jana Lucemburského a jeho vnuk sem jezdil pařit. Od té doby hrad pustnul a pustnul, až z něj zbyla jen věž. Zajímavé je, že za Žebrák zaplatil Klub českých turistů v roce 1923 osm tisíc Kč a za Točník jen jen tisíce dva. Točník je přitom z obou hradů zachovalejší. Žebrák má hezčí jméno  a za značku se platí.

3. Cerhovice, pojmenované podle jistého Crhy, který sem přivedl hlouček prvních křesťanů. Kousek za Cerhovicemi mě dojel cyklista asi v mém věku. Chvíli jsme si povídali, tedy spíš on povídal, že už mě dohání tři kilometry a že netušil, že se dá jet na handbiku tak rychle. Já mu vysvětlovala, že po rovině a z kopce to není nic těžkého, ale do kopce platí, že ruce nejsou nohy. Nemám pocit, že dělám něco zvláštního nebo obdivuhodného. Jezdím, protože nemůžu běhat. A jak říkal jiný pocestný, stáří neutečeš. Ani neujedeš.

4. Holoubkov, ves Holubcow ze 14.století a kousek za ním kopec Vydřiduch, kterého podle pověsti neodnesl čert, jak je obvyklé, ale byl proměněn v černého psa. Dodnes prý běhá po lese a hlídá ukryté poklady. Copak to je nějaký trest?

5. Rokycany se jmenují podle vrby (staročesky rokyt) a stromová jména mám ráda. V okolí domova jezdím na Lipany, Březí i Doubek.

6. Ejpovice - takové veselé jméno a přitom jsem se dočetla, že má německý původ. Jak se ze vsi pana Ebberharta staly Ejpovice je pro mě záhada. V Ejpovicích jsem opustila silnici 605. Ani jsem to nepostřehla, protože jsem právě byla rozjetá, abych vyjela za křižovatkou do protisvahu s co nejmenší námahou.

7. Červený Hrádek je také veselé místo. Ten, kdo nahrál a vypustil mezi lid za totáče nezapomenutelný Miloušův projev, rozhodně měl smysl pro humor.

Po Hrádecké silnici jsem vjela do města. Čekaly mě dvě křižovatky a byla jsem na Lopatárně.

Na Lopatárně je asi jediný závodní okruh pro silniční cyklisty u nás. Měří 1,1km a je na něm i jeden malý kopeček. Ten se mi při odpoledním závodě každým okruhem zvětšoval a zvětšoval a po desátém nabyl rozměrů stoupání k Braunovu Betlému, nebo přinejmenším poloviny kopce v Yverdonu (to je má míra sklonu terénu 1 Braun = 2 Yverdony). Za týden, až budu mít za sebou výjezd na Zlaté návrší, napíšu - doufám - další přepočet. Závod vyhrála Anička, která má úžasnou formu a držím jí palce, aby v JAR všem ukázala, jaké sportovkyně se rodí na Slovensku.