Je ti zima, dĕvenko?

Tak skoro přesnĕ takto se mĕ ptal kousek před Kostelcem staroušek na bicyklu, když jsem po nĕm chtĕla mobil. Ne, opravdu si nepřivydĕlávám okrádáním dĕdoušků. Jen jsem mĕla prázdnou duši (tu u kola), stmívalo se a Zdenĕk s autem byl 7 km daleko. Zima mi nebyla. Při jízdĕ třicítkou se zapotíte i v rovinatém Polabí.  Dĕdoušek mi alespoň pomohl otočit se na úzké cestĕ a pak už mi nezbývalo, než se šnečím tempem vrátit do Brandejsa.  Bylo to na ráfku dost hopsa, nikoli však hejsa. Sníh v Praze sice nesnáším, ale už by snad mohl alespoň na horách padat. Já vĕdĕla, že pokud neuteču do hor, kola se jen tak nezbavím. Na horách hodlám od začátku února předstírat provozování zimních sportů. Předstírat proto, že si vratkost monoski a pomalost sledge bĕžek dokážu docela dobře představit. Tak to alespoň zkusím. Po večerech budu balit a rozesílat knížku všem - dnes už 145 - čtenářům. Nebo, že by jich ještĕ pár přibylo?

P.S. Chtĕla jsem tím říci, že na sobĕ pracuju. Nechci zklamat všechny fanoušky a lidi, kteří mi drží palce a píší krásné dopisy....Dĕkuji Vám.