Díl 5. Díky, trenére

28.09.2020 19:59

„Nejhorší jsou děti, co nikdy nedělaly sport, a na který žádnej trenér sedm let neřval jako kráva“, říká Laco Deczi a něco na tom bude.

Sice má na mysli spíš kolektivní sporty, než cyklistiku. Ale zjednodušeně řečeno v určitých fázích sezóny by vám trenér měl říkat, zda nejezdíte moc pomalu a později zase, zda to není moc rychle. Nemusí přitom řvát, ale rozhodně má mít autoritu. Trenéra nehledejte mezi rodiči, manželi a přáteli. Udělat si z nich trenéry nefunguje, věřte mi. Úspěšný trenér je jako Jekyll a Hyde. Vůdce, který je šaman a náčelník dohromady, jednou chápající a inspirativní, podruhé přísný a nesmlouvavý.

O tréninku existuje spousta literatury - za všechny jednu knihu: Joe Friel, Tréninková bible pro cyklisty.

Každý člověk je originál, ale základní zásady platí obecně: Když se chceš zlepšovat, musíš dobře regenerovat. Vystihnout ten správný okamžik, kdy tělo zničím za hranice jeho možností a pak nějakou dobu nechám svaly, aby rostly. To je věda. Nejtěžší je správně odpočívat, říká desetibojař Tomáš Dvořák.

Co platí pro děti? Tohle je odpověď trenéra cyklistiky: "Vývojově člověk dospívá po šestnáctém roce. Do té doby se má rozvíjet obratnost, koordinace a rychlost. Jednou týdně jet na výlet a dělat další sporty a všestranně se rozvíjet. Byl bych na specializaci opatrný. U nás přichází až u kadetů (15-16 let). Klidně si v žácích mohou zkusit nějaký závod, ale nevěnoval bych se tomu jako prvotnímu a jedinému sportu. A rozvíjel bych to dalšími sporty".

Co to znamená pro handicapované děti? Rozvíjet stabilitu, ne vytrvalost. Jezdit technicky náročné tréninky (hodně zatáček, změn tempa, z kopce, do kopce, ale ne dlouho). Dám příklad ze života. Syna srazilo v deseti letech auto, přervalo mu peroneus tibialis - takový docela důležitý nerv na noze, a ukončilo tak jeho slibně se rozvíjející atletickou kariéru. Co s ním? Z bazénu měl záněty středního ucha, na střelbu byl moc malý, tak ho napadla rychlostní kanoistika. Já s tím moc nesouhlasila, ale prosadil si to. Po roce, kdy se už na kajaku udržel, mi jeho trenérka řekla, že to chytil na poslední chvíli. Okolo 14 let se to prý již nenaučí nikdo. Nevěřila jsem jí, že je to tak těžké, když jsem viděla jak na těch uzounkých kajacích děti blbnou. Nebudu to protahovat, největším mým úspěchem bylo 10 vteřin na závodním rychlostním kajaku - 10 cm od mola (nestihla jsem ani jeden celý záběr pádla! Koupala jsem se snad 10x). I u cyklistiky je obratnost důležitá. A asi je i důležité naučit se jet rychle z kopce do zatáčky. Také budoucí paracyklista musí využít období, kdy se tělo vyvíjí. Je to pro něj životně důležité do budoucího soběstačného života, nikoli jen pro závodění. V mé kategorii závodí handbikerka, která má přerušenou míchu od 3 let, tatínek ji přejel, když couval do garáže. Od mládí sportovala a sporty střídala. Je velmi šikovná. Umí se o sebe postarat. Závodit na handbiku začala před sedmi lety, stejně jako já. Má náskok v tom, že s vozíkem a jinými divnými hýbadly (formule, monoski) prožila dětství. Rozhodně jí to nezávidím.

To byla vsuvka pro rodiče. Teď už k hledání trenéra pro dospělé. Není to vůbec jednoduché. Vím o jednom a ten trénuje mě a další dva handbikery. Píše nám plány, vidí do mého cyklopočítače (tj. nahrávám mu tréninky do platformy Garminu), dvakrát do roka se sejdeme. To stačí? Nevím, ráda bych, kdybych mohla s někým občas vyjet. Párkrát jsem se domluvila s handbikery z okolí a dost mi to dalo.

Tricyklisty trénoval bývalý závodník, letos s tím prý končí. Znám závodníky, kteří trénují podle sebe a hlídá je sportovní doktor. Trenér je pro mezinárodní závodění nutnost. A trénování ve skupině může sportovce neuvěřitelně posunout. Viděla jsem to i na případu dvacetileté Brazilky. Ta byla dlouho marná. Ale rok před Olympiádou v Riu do toho nalila brazilská vláda balík peněz, paracyklisty zavřela do tréninkových center (společný trénink, odborné vedení) a najednou byly i výsledky. Program skončil a vloni už výsledky nebyly...

Pokračování bude o tom co je pro trénink nejdůležitější.

P.S. K minulé kapitole jsem přidala odstavec o nebezpečí slunečního záření, neboť na něj mám od dnešního dne na obličeji "památku".