Díl 2. Kdo je paracyklista?

26.09.2020 11:18

Nejdřív trocha teorie. Každý sval je řízen na dvou úrovních: mozkem a míchou. Jejich signály mají ve svalech různý význam, proto i jejich výpadky mívají odlišné projevy. Pokud vypadne signál z míchy, končetina je chabá a bezvládná. Já svou spodní polovinu těla vůbec necítím, ani zimu, ani žár, hýbat s ní vůbec nemůžu. Jsem paraplegik a mohla bych na tom být hůř jen pokud bych se přerazila důkladně v oblasti krční páteře. A nebo také ne – škála poškození míchy je široká. Většinu z nás posadila do handbiku.

Když vypadne signál z mozku, končetina je napjatá, svaly jsou zaťaté a znemožňují i pasivní pohyb. Tomu se říká spasticita. Mozek je na rozdíl od míchy plastický – může se naučit své ztráty kompenzovat. Spastik jezdí na tricyklu nebo na normálním kole.

Zbývají paracyklisté, kteří ruku nebo nohu nemají. To jsou šťastní lidé, čím více končetin jim chybí, tím lehčí jsou a tím méně mají starostí s hubnutím. To je samozřejmě vtip.

A když už jsme u černého humoru přidám i jeden, skoro z vlastní zkušenosti: Do ordinace přijede kluk na vozíku. Nohu má úplně modrou a zalomenou v divném úhlu. Doktoři ji dlouho zkoumají, až se jeden odhodlá a řekne: „Je mi líto chlapče, ale tu nohu ti musíme vzít.“ „Díky bohu, já už si myslel, že mi zakážete jezdit na handbiku.“

V České republice je plus mínus 60 klasifikovaných závodníků, kteří závodí či závodili v jednom z odvětví paracyklistiky: mezi muži 15 cyklistů, 10 tricyklistů a 22 handbikerů. Mezi ženami převažují tricyklistky (6), cyklistky (5) a jedna jediná handbikerka, která to tady sepisuje…

Klasifikovaný je takový závodník, který se v rámci závodu Světového poháru nebo Mistrovství světa podrobil „vstupní zdravotní prohlídce“. Jak probíhá klasifikace? Na níže uvedeném odkazu najdete závody, kde klasifikace probíhá. Na ty se přihlásíte minimálně 6 týdnů předem prostřednictvím Svazu (Spastic Handicap, ČATHS). Zdůrazníte, že se chcete zúčastnit klasifikace. Obstaráte si zdravotní zprávu v angličtině. Je dobré, když svého lékaře seznámíte s definicí kategorie/kategorií, které přicházejí do úvahy. Do zprávy by měl zapsat i účinné složky užívaných léků, tak aby to bylo mezinárodně srozumitelné. Na klasifikaci dorazíte se svým závodním strojem. Nebudete si hrát na většího invalidu než jste, zároveň pokud ujdete jen pár kroků a to ještě s vypětím všech sil, nebudete si hrát na hrdinu a přijedete na vozíku. Klasifikátor pozná podle toho, jak máte svaly vyvinuté, zda vozík používáte běžně nebo ne. Klasifikátor si přečte zprávu, položí pár otázek a pak mu předvedete pár cviků, aby vizuálně i hmatem ověřil funkčnost svalů. Může vás pro první závod zařadit do hůře postižených a bude vás sledovat. Buďte féroví a nesnažte se jeho rozhodnutí ovlivnit. Absolutní spravedlnosti nikdy nedosáhnete. Pokud budete pokračovat v závodění, budete krátké době vyzváni k účasti na potvrzovací klasifikaci.

Seznam všech klasifikovaných závodníků najdete tady www.uci.org/para-cycling/classification . Jsou tam jak ti, kteří si jeli jednou vyzkoušet, jaké to je, tak ti, kteří mají medaile z Mistrovství světa. Většina z nich má něco mnohem cennějšího než medaile. Mají zkušenosti, které mohou pomoci tomu, kdo začíná, aby nezačínal úplně od nuly. Samotnou mě zajímá, zda se mi ozve někdo z těch, kterým jsem poslala pár otázek pro tento blog.

Kdybych měla doma nadějného zdravého cyklistu, našla bych mu dobrý oddíl nebo aspoň dobrého trenéra. Pár oddílů pro handicapované by tu bylo, ale málokdy organizují společné tréninky. Malí paracyklisté schopní jezdit na normálním kole musí jezdit s normálními cyklisty. Bez toho do světové desítky neproniknou. Takhle to funguje i v zahraničí. Konkurence zdravých šroubuje výkony paracyklistů (na kole) do takových výšek, až z toho i elitní jezdci mohou mít divné pocity: „Přeci mě nepředjede nějaká beznožka.“

Malí handbikeři a tricyklisté mezi normální cyklisty nezapadají. Není to jen o výkonu, který je nižší, ale v případě handbiku o jiném tempu (do kopce pomaleji, z kopce rychleji) a o přidružených okolnostech (horší schopnost orientace u tricyklistů). Škoda, bez základů dům nepostavíte.

Co tedy zbývá? Jednou za čas závody, které organizují Černí koně www.cernikone.cz/, Spastic Handicap www.spastic.cz/jiri-hindr-cyklistika, TJ Halma Plzeň www.tjhalma.cz/.  Pro dospělé osamělý trénink s přítelem na telefonu, který vás zachrání, pokud by nebyl nikdo v dohledu. To se stane na českých silnicích skutečně zřídka. Většinou je přelidněno jak na silnicích, tak na cyklostezkách. I já začínala na cyklostezkách – v půl šesté ráno v Braníku podél Vltavy, po poledni v Brandýse podél Labe. Jenže to bylo před sedmi lety. Jezdila jsem o trochu pomaleji a na cyklostezkách nebylo tolik lidí. Po srážce s neposlušným psem jsem přešla definitivně na silnici. Tam se tolik psů, inlinistů a malých dětí bez dozoru nepohybuje. O bezpečnosti napíšu více později.

Příště se konečně dostaneme k tomu, jak vypadá závodní handbike nebo tricykl a jak ho získat.