Zima

"Ladovská zima, děti a sáně a já jdu s nima do chrámu Páně..."

Už tam brzy budu. Na kola se mi lepí sníh. Postupně se zachytává na obruče, které zahřívám teplem svých rukou. Přesto začínají namrzat. Energie potřebná na pohyb vpřed se mění na energii potřebnou na změnu skupenství. Led na obručích netaje, rukavice klouže, kola stojí na místě. Na fyziku mé pozitivní myšlení nezabírá. To byl nápad vydat se v tomhle počasí na vlak! Mohla jsem jet autobusem, zastávka je blíž a cesta nevede do kopce. Naštěstí je sedm ráno a na vlak nás pospíchá víc. Volám S.O.S. Pak sedím ve vlaku a snažím se moc nepřekážet. To jde těžko, když vozík zabírá dvě místa k sezení. Omluvně se na okolostojící usmívám, ale nejradši bych vyla bolestí. Vauú!  Rozmrzají mi ruce.

"To mokré bílé svinstvo padá za límec, před námi další měsíc  - stále prosinec."

V práci zírám do monitoru a nad textem plným zkratek si nadávám. Ráno jsem důležitě říkala Pepanovi, kterého čekal první den v nové práci: "Musíš si všechno zapisovat!" Nechápu, proč to sama nedělám. Asi mi cestou do práce pokaždé zamrzne mozek. Klikám naprosto nahodile na jednotlivé soubory - najednou mám před sebou tabulku s vysvětlivkami úplně všech zkratek, které potřebuju. Hurá! V duchu děkuju neznámému dobrodinci a hřeje mě pocit, že v tom nejsem sama.

"Elefant stojí v polích u Polomy, zamrzly mu všechny CD-Romy."
Nikoli u Polomy, ale u Měcholup. Zpoždění mi nevadí. Vlastně domů nepospíchám. Ve vlaku je teplo a mám s sebou noťas. Doma je o 2 stupně chladněji než na Mallorce. Tam je už pár mých soupeřek - při teplotě 19 stupňů začínají hltat první dávku jarních kilometrů. Česká hanbikerka nemá kam spěchat. Vedení svazu vypouští do světa poplašné zprávy - "Cyklistický program má v sezóně 2017 na pořadu závody Světového poháru a silniční mistrovství světa v Jihoafrické republice. Když uvážíme, že tyto akce by měli s cyklisty absolvovat také naši nejúspěšnější handbikeři, je jisté, že absolvování cyklistické sezóny týmu tělesně handicapovaných cyklistů patrně nebude možné v rozsahu minulých let, navzdory paradoxnímu navýšení financí do českého sportu..."

Moc tomu nerozumím a bojím se, že právě o to jde. Co s tou situací mají handbikeři společného? Základní početní úlohy zřejmě nezvládám. Zajímalo by mě, jak blbá bych musela být, abych se mohla stát profesionální sportovkyní. Tím se dostávám k zajímavé otázce, zda většina zdravých profesionálních sportovců není také trochu postižená, a zda se jedná o primární postižení dané selekcí v raném věku, nebo sekundární získané nutností přežít v tomto prostředí. Měla bych řešit jiné věci. Smutně si nalistuji cenovou nabídku nového handbiku, na kterou jsem dosud neodpověděla. V základní výbavě stojí přes 13.000 euro. Dávám mu symbolické sbohem. Stejně je z Německa a já reprezentuji Českou republiku.

"Ladovská zima, a srdce jímá bílá nostalgie..."

Jediným pozitivem domova je, že poté, co roztopím kamna doběla, mohu zalézt do postele. Zábava začíná. Ještě, že mě sponzor na podzim donutil začít používat Facebook. Nechápu, jak jsem bez něj mohla tak dlouho žít.

Nejdřív se podívám do světa. Miluju britskou angličtinu. Ta se totiž od rakousko-uherské angličtiny, kterou používáme v práci, značně liší. Nikoli gramaticky. Způsobem myšlení - jako bych četla křížovku. Stránky Karen mě nezklamaly. Sdílí článek, v němž si ex-šampionka v cyklistice Nicole stěžuje na poměry, které panují v britské cyklistice. Kromě podezření na drogy svých mužských protějšků řeší i diskriminaci žen. Jak je možné, že prize money pro dámy jsou jen zlomkem těch mužských? No toto. To byste si, Karen a spol, ve SKY neměly nechat líbit!

Čeští Přátelé jsou v pohodě. Zvířátka si hrají. Eva jezdí na koni. Miriam maluje nohama. Dušan se zapsal do české knihy rekordů... To jsem potřebovala - trochu se po náročném dni zasmát.

"Bim bam bim bam bim bam bim bam. Ladovská zima..."