Na handbiku počesku 6 - Kačina

Dnešní výlet naslepo byl plný překvapení. Začátek nesplňoval zadání, které znělo: vyber takové místo, aby k němu nevedla silnice plná uzavírek. Zdá se mi, že horší zadání dostal jen pohádkový princ, kterého se chtěl potenciální tchán rychle zbavit. Nepomohlo mi ani to, že jsem 90% vybrané trasy před týdnem projela a v tu dobu byla bez jediného dopravního omezení. Stáli jsme již po dvou kilometrech, neboť neděle je nejlepší doba pro pokládání nového asfaltu. V Kutné Hoře byla část silnice úplně zavřená. Objížďka mi dokonale zamotala mou představu o světových stranách. Když jsme nějakou náhodou dorazili do startovní vesnice, netušila jsem ani zbla, kterým směrem mám jet.

Okruh: Nové Dvory-Kačina-Týnec nad Labem-Kladruby n.L. a zpět

Parkování: Masarykovo nám.10, Nové Dvory

Délka trasy:44 km

Celkové stoupání:283 m

Čistá doba jízdy: asi 2 h. (bez zastávek)

Povrch: asfalt, kostky cca 100 m

Navigační otázku jsem řešila už doma. Až těsně před odjezdem jsem totiž zjistila, že mapa Benešovska končí přesně tam, kde můj výlet začíná. Potřebnou mapu číslo sto dvacet sedm jsem nenašla. Zato jsem měla kompletně všechny mapy okolo. Potěšilo mě, na kolik zajímavých výletů můžu jet. Pro jistotu jsem všech pět map vzala s sebou. Pokud zabloudím daleko, najdu se. Mobil sice nosím, ale vlastně nevím proč. Za sluníčka na něm nic nevidím. A od té doby, co jsem se ho pokoušela odemknout v poledne ležíc na handbiku a skončila až u PUKu, silně pochybuju, že by mi pomohl v otázce navigace.

 Napsala jsem si seznam průjezdních bodů a dál se spolehla na svá ústa a to, že kladení správných otázek správným lidem je vlastně moje profese.

Hned po zaparkování ve vsi Nové Dvory jsem se zeptala na cestu k zámku Kačina. Poslali mě po silnici č.2. Matně jsem si vzpomínala, že má plánovaná trasa vedla po okreskách troj a čtyřciferného číslování. Kupodivu jsme po kilometru jízdy byli u zámku. Kačina je empírová stavba obklopená parkem. Ač je poměrně fotogenická, působila na mě mrtvým dojmem. Snad že poslední majitel zemřel roku 1911 a od té doby tu nikdo trvale nebydlel. A Hitlerjugend ani zemědělské muzeum stavbě duši nepřinesli. Bezcílně jsme chvíli bloumali na kolech parkem, načež mě manžel upozornil, že čas běží a jeho čeká doma spousta práce. Zeptala jsem se tedy nejbližšího motorkáře kudy k Labi. Trochu se divil, že tu silnici nevidím - jsem nízko a schovala se mi za nějaký hrbek. Raději přinesl autoatlas a díky tomu jsem se konečně zorientovala.

Po chvíli příjemné jízdy jsme přes vesnici Svatá Kateřina dorazili do Týnce. Na křižovatce před mostem jsem se byla líná zeptat, navíc nebylo koho, takže jsme si nejdřív zajeli do Chvaletic. Že nejedeme tam, kam jsem původně chtěla, jsem věděla hned, ale už se mi nechtělo obracet se na nepřehledné silnici. Proč nezjistit, jaké je to v Chvaleticích? Poté, co jsme to zjistili a nic zajímavého neobjevili, jsme jeli zpět.

V Týnci jsme přejeli most. Za mostem se silnice prudce zvedla. Dalo se to přežít (pokud by se tedy včas přeřadilo a najelo do zatáčky bez ohledu na díru v asfaltu). Na náměstí jsem se znovu zeptala, protože jsem věděla, že cyklostezka podél Labe je sázka do loterie. Povrch byl na oficiálním webu www.labska-stezka.cz  v tomto, 53 km dlouhém úseku, charakterizován jako bláto, asfalt - pěšiny a málo frekventované silnice. Ani na papírové mapě se povrch moc neřeší, prostě vezmi si, cyklisto, trekingové kolo a uvidíš, co tě čeká. Silnici do Kladrub jsme objevili snadno, na konci Týnce-za benzínkou odbočuje rovně a znamená dalších příjemných deset kilometrů, posledních pět už okolo koníků. V Kladrubech je kromě hřebčína i hospoda. Vleže jsem snědla polívku, sednout si nebylo kam, předzahrádka byla plná znavených cyklistů. Připadala jsem si jako borec, neboť který cyklista se dokáže najíst na kole :-).

Zpátky jsme jeli stejnou cestou. Měla jsem sice naplánovaný okruh, ale ten se mi bez mapy nechtělo dokončit. Z Kladrub do Řečan je to ještě snadné, odbočka je značená, ale pak by následovalo příliš mnoho míst, kde lze zabloudit (Zdechovice Morašice Žehušice Chotusice). V Nových Dvorech jsem přesedla na vozík a v restauraci U Hájků doplnila proteiny (já gulášem, Zdeněk kačenou). Až příště vyrazíme opačným směrem (třeba do Žehušické obory), víme, kde máme zaparkovat.