Na hanbiku počesku 4 - Vyžlovka
Byl to překvapivě náročný den. V posledních kilometrech jsem horko opravdu cítila. Měla jsem pocit, že jsem přilepená k silnici. Něco podobného řekl lídr Quick-Stepu Dan Martin po jedné z etap Tour de France. Já jsem nejela na Planinu krásných dívek, ale jen "pár" kilometrů po Kutnohorské silnici. Sedím tak nízko nad rozpáleným asfaltem, že si dokážu představit, co museli cítit cyklisté. Po dojezdu na mě nečekali maséři a ledové zábaly, ale jen chladná voda rybníka, která smyla všechnu bolest.
Kus cesty jsem si v delší variantě zopakovala hned druhý den. Skončila jsem 17 km před Kutnou Horou. Domnívala jsem se, že objevím nový výlet, ale zatím je má výzkumná trasa nepoužitelná - tudy to do Kutné Hory opravdu nepůjde.
Krátký okruh, který popisuju níže, je vhodný pro horké dny, neboť začíná a končí na koupališti. Není po rovině jako předešlé okruhy, ale lze ho upravit - vynechat skanzen v Kouřimi, vynechat návrat přes Konojedy nebo vynechat všechno a jít si jen zaplavat do rybníka. Kousek od Vyžlovky je krásná příroda také ve Voděradských Bučinách, kde je příjemný chládek a dobře se trénuje na horskou časovku (varianta V2).
Okruh: Vyžlovka-Na staré cestě-Kutnohorská-Brník-Kouřim-Dobré pole-Brník-Oleška-Konojedy-Jevany-Vyžlovka
V2: Vyžlovka-Jevany- po hrázi rybníka direkt nahoru-Struhařov-Vyžlovka
Parkování: Ke koupališti 118, Vyžlovka
Délka trasy: 39 km /V2: 20km
Celkové stoupání: 504 m /V2=260m
Doba jízdy: cca 4h. /V2=1,5h
Povrch: asfalt
Zaparkujte u koupaliště, k němuž se dostanete úzkou hrbatou asfaltovou cestičkou. Neříkám, že by to nešlo na handbiku až do vody, ale bez odřeného hliníku by se to neobešlo. Nové dřevěné molo vybíhající daleko do vody vybízí k tomu sjet samospádem po louce a skočit si. Ale nechci jezdit příští rok v kategorii H1 (kvadruplegici). Pod molem je při současném suchu jen asi 120 cm vody. Manžel při pohledu na děti skákající přes zákaz do vody říkal něco o nové generaci závodníků na handbiku.
Píšu o výletech a ne o skákání do vody po hlavě. Vím, že strašit děti tím, že skončí na vozíku, nemá moc smysl, protože mají pocit, že jim se to přeci stát nemůže. Raději vyrazíme. Na východ k hotelu Praha, před nímž zahneme doleva a pak hned první doprava, a pojedeme lesem souběžně s neviditelnou Kutnohorskou silnicí, na kterou se v polích za lesem napojíme. Kutnohorská má číslo 2, což napovídá, že se jedná o silnici první třídy. S výjimkou víkendů je dost frekventovaná, ale mě připadá bezpečná. Pokud je rozšířena o "pruh pro handbiky" (asi metr široká krajnice z kvalitního asfaltu) jede se po ní komfortně. Odpočítáme křižovatky, až bude třetí zleva (na konci lesa, za autobusovou zastávkou), zahneme doleva. A nyní si již vychutnáváme průměrnou kvalitu českých silnic. V Brníku rovně a přes Králku dojedeme do Kouřimi. Odbočka na skanzen vede nesmyslně dolů mezi rodinné domky zdánlivě do nikam. Ve skanzenu jsem nebyla, bylo zavřeno. Dál se projede okolo obrovského parkoviště a pokračuje doleva po Okružní ulici, dokud neuvidíme šipku doleva na Dobré pole. Poté hned přeřaďte na menší tác, neboť za odbočkou jsou kostky do kopce. Naštěstí brzy končí. Na konci města (vpravo višně, vlevo bytovka) pokračujeme sice do kopce, ale po dobré silnici - asfalt pokládali letos - a vrátíme se do Brníku, který projedeme rovně na Olešku. Přejedeme Kutnohorskou, pokračujete na Nučice a Konojedy, přes Penčice do Jevan a pak nahoru k hotelu Praha. A jste u vody.